AVENGER - FEAST OF ANGER - JOY OF DESPAIR CD Deathgasm Rcs. / Grom Rcs. (USA / Srbsko) 2009 MARAST JAK CYP (http://marastjakcyp.com/new/), 2.7.2010 S menším zpožděním dostává na Marastu zasloužený prostor i domácí, nebál bych se prohlásit, legenda Avenger. Po několika letech pauzy se zdá, že kapela je daleko v lepší formě než kdykoliv předtím. Loňská placka Feast of Anger - Joy of Despair šlape na výbornou; opět se setkáváme s black/deathovou polívčičkou staršího ražení, které ovšem nechybí moderní zvukový kabátek, v němž je vše dobře slyšet. Nečekejte ovšem žádný digitál, čekejte naopak temně mrazivou atmosférou, chytlavé melodické černěkovové riffy (těch deathových nalezneme méně), akustické vybrnkávačky (Captured by Eternal Night) a v některých pasážích i tympány, které zmíněný temný feeling dokáží ještě umocnit. Nechybí ani mini-intra k některým skladbám (např. Vitriol). Kompozice se oproti minulosti zvedla náramně, struktura jednotlivých songů je promyšlená a nikde nenacházím onu známou vatu. Příznivci kapely si okamžitě všimnou oproti předešlým albům odlišné polohy Honzových vokálů, které mi zde osobně ze všeho nejvíc připomínají Barbaruda na albech Dark Storm. Zřejmě s tím má cosi i ta naše rodná řeč, která mi efektivně znemožňuje přirovnání k nějakému zahraničnímu interpretovi. Jediný problém, který s touto deskou mám, je její trvanlivost. Prostě řečeno se mi po několika otočeních oposlouchala, což přisuzuji tomu, že je dle mého názoru určena spíše posluchačům „klasického“ metalu, kteří ocení především kvalitní kytarovou práci. Já preferuji něco více nemocného. Ale v celkovém součtu jde spíše jen o takový detail, jelikož věřím, že si Avenger s touto deskou najdou (a možná už i našli) cestu k mnoha novým posluchačům. Jistě si to za takto kvalitně odvedenou práci zaslouží. V české kotlině se jedná o vysoce nadprůměrný materiál a jen bych jim přál, aby se jim podařilo proniknout i do zahraničí. Jo, a díky za Dissection na Open Hellu. /Lunaris 8,5/10/ PAYO (http://www.payo.cz), 13.5.2010 Volynští AVENGER jsou velmi zajímavým úkazem. Inspirují mě svým odhodláním nezabalit to i přes všechny personální rošády a útrapy. Díky své vůli a nadání Honzy Kapáka, který hraje vždy na postu, který je pro chod kapely nezbytný, se AVENGER drží na scéně již dlouhých 18 let! Aktuální čtvrtá řadová deska vyšla opět v zahraničí, čímž si AVENGER drží od ostatních tuzemských uskupení (čest výjimkám) jednoznačný primát. Deska má kreslený obal, na kterém se podílel Jarda „Deather“ Bezruč. Temné mistrovské dílo! Obsahuje navíc všechny texty v čitelné podobě, můžete si tedy s radostí prolistovat a spolu s AVENGER i zazpívat. Angličtiny se bát nemusíte, AVENGER se drží svého kopyta, neb směle reprezentují náš rodný jazyk. Hudba AVENGER pokračuje v nastolené cestě zlostného, svižného, melodického black / death metalu. Na albu tak naleznete řadu pěkných kytarových melodií, jako třeba ve dvojce „Jen pro tu dnešní noc“, nebo čtyřce „Vitriol“. Pořádně vás pak proluftuje závěrečná pecka „Oslava vzteku“. Pokud mám být upřímný, tak AVENGER by byli například u německého vydavatelství No Colours Records jasnými lídry a většina kapel z této stáje by měla co dělat, aby se k úrovni AVENGER alespoň přiblížila. To je super vizitka a AVENGER za to tleskám, nicméně bych byl rád, aby se to snažili kluci dotlačit ještě dál a přiblížili se výkonu kapel jako DISSECTION a stali se opravdovou TOP kapelou. Do této mety je však cesta ještě dosti dlouhá, každopádně jak jsem napsal na začátku, velice si cením odhodlání a nefalšované radosti z tvorby a hraní. /Payo, 6,66/10/ VOLUMEMAX (http://www.volumemax.net), 21.2.2010 Mnohokrát odsunutá, několikrát přepisovaná a nakonec úplně k ledu odložená recenze loňského přírůstku AVENGER mě opět po několika dávkách nutí naplnit slib, který jsem si tímto na svá bedra naložil. Tak tedy s chutí do toho. Vůbec tím nejlepším, co musím vypíchnout hned ze začátku recenze samotné, je atmosféra celého alba. Je úplně jedno, jestli AVENGER zařadíme pod hlavičku black/death metalu, jelikož ta temná zloba a radost z černého kovu je cítit z každého tónu. Naprosto syrovým a řekl bych i trochu jedinečným způsobem AVENGER prezentují materiál, který bude v tuzemsku asi horko těžko hledat protivníka (pokud nebudeme počítat projekty Lorda Morbivoda). Temno od začátku do konce, totální ztráta naděje, kolaps systému a úpadek lidstva dělá z této desky něco, co si s sebou vezmu až do hrobu. Kytary, dotvářející obraz zkázy a vlastně i celého vědomí, si jakoby žijí vlastním životem a občas zabrousí do čistších vod, čímž naruší onu skelnatou kostru, která se při skládání black metalovým kapelám vymstí. Místy vítané zpomalení jen dotváří skvělou náladu desky a dává tím i vyniknout všem rychlejším výpadům, které se tak tímto stávají nevšedními a zajímavými postupy. Krásně jedovatý vokál, vytahující z lidí všechny jejich špatné skutky, které kdy udělali, je jen dalším perfektním úderem na hlavičku. Koho baví neustále poslouchat havraní skřehotání o povstání antikrista, když si můžeme spíše říci, že antikrist a zlo je ukryto v každém z nás a každý (pravověrné katolíky nevyjímaje) má špatné úmysly nebo i dokonce radost z cizího neštěstí či smrti? Tento posun kapely považuji za velmi zdařilý. Některé kytarové seance mi zní v hlavě do teď. Třeba ústřední motiv skladby „Radost z beznaděje“ je svým provedením nakažlivý jako středověký mor a po chvilce vás naprosto pohltí. To je však jen jeden příklad za všechny. Každá skladba si žije vlastním životem, častými zvraty nikoho neuspává a naopak nutí k soustředění. AVENGER neprezentují svojí hudbu jednoduše a agresivně jako třeba DARK FUNERAL, ale spíše postupnými kroky a řekl bych, že lehce tlumeným tlakem posluchače spíše pomalu hypnotizují. Skrytý masakr uvnitř hurikánu opravdu odhalíte až na několikátý pokus, ale věřte mi, že to bude stát za to. „Feast Of Anger - Joy Of Despair“ je další útok na vaše smysly. Nejde o přehnaně vyleštěný zvuk, jméno a warpaint image. AVENGER používají jiné smrtící zbraně. Začínající kapely, kterých u nás neustále přibývá, se ještě mají co učit, jelikož to, co občas slýchávám, nesahá AVENGER ani nad podrážku bot. /Snape, 8/10/ METALIRIUM (http://www.metalirium.com), únor 2010 Na letošním Brutal Assault jsem byl osloven, zda bych nechtěl udělat rozhovor s Avenger a zároveň recenzi na jejich novinku. V opileckém zmatení smyslů jsem tehdá asi přitakal, ale měl jsem pak několik dní pocit, že to byl pouze sen a sebeklam, že si to pouze mé zpivněné podvědomí hraje na reportéra těžkého kalibru…(těsně předtím si ještě vybavuji, jak jsem byl pro začínající výtržnosti jemně odejit z Čurbyho distra). Ovšem když mi pak po týdnu skutečně dorazil balíček, rázem se mi to vše vybavilo a i zaplakal jsem. Upřímně, pokud možno, vyhýbám se recenzím na české skupiny a těm „významnějším“ hlavně. Většinou se mi pak moje převážně nelichotivé povídání o nich nějakým způsobem zle vrátí… S Avenger je to u mě trochu na pováženou. Ještě donedávna jsem měl doma jejich rannou nahrávku Fall of Devotion (cirka 10 let starý). Donedávna proto, protože jsem si dělal čistku v CD a vše co se mi nelíbilo, jsem střelil za mrzký peníz. A s touto vlnou se poroučela i tato deska. Ne, že by byla vyložené špatná, ale takového materiálu jsou tuny. Dokonce mám doma někde na půdě ještě kazetu s jejich demem Shadows of The Damned (1996), na kterou jsem tehdy psal recenzi do zaniklého Orthodox magazine, a byť to recenze nebyla nikterak kritická, kazetu jsem od té doby neslyšel. To je vše, víc jsem od Avenger neslyšel, stali se pro mě uzavřenou kapitolou. Nicméně je zde novinka Feast of Anger/Joy of Despair a já jsem nucen kapitolu otevřít a musím říct, že velice rád. Dalo by se říct, že Avenger ze svého stylu nikterak neodbočili. Stále jde o volnější mix black/death metalu, přičemž to volnější tempo místy evokuje slůvko doom (zapomeňte na ty klávesové sračky s rádoby panenským zpěvem, které se teď pod tuto nálepku strkají, mluvím o pomalém, depresivním, ale přesto brutálním doom metalu v jeho ranné fázi). Ovšem došlo zde k zásadní změně, pro mě a můj postoj k Avenger. Nejde o výraznou změnu v tématice jejich textů, kdy dříve patřili k zástupům močících na nebohé křesťany a dnes se utápí v nihilistické depresy se špetkou řeznického řemesla („Jen pro tu dnešní noc…“), ne jde o to, že začali konečně skládat takové melodie, které umí zaujmout, zamrazit, nenudit. Ano, i na této desce se setkáme s jejich typickými, rifově monotónními, „zbytečně“ dlouhými spodky, ty jsou ovšem téměř v každém songu obohaceny o výborné kytarové refrény, předěly nebo třeba akustické kytary. Přesně v duchu výroku mého známého (kytaristy) „vždy je třeba trochu hlušiny, aby tě pak to dobré dostalo do kolen“. Dříve jsem od Avenger slyšel pouze hlušinu, teď mě téměř každý jejich song dokáže opupenit, v každém se mám na co těšit, a to čekání mě baví. Velice důležitá a povedená věc je maximálně depresivní atmosféra desky, kterou má z poloviny na svědomí výborná, česky zpívaná textová složka. Čeština spolu s tympánem samozřejmě připomíná Masters Hammer (znáte to, „porušená spirála času“ a „není návratu zpět“, no prostě paráda!!). Druhá polovina zásluh na sršícím nihilismu padá na bedra naprosto trefnému zvuku nahrávky. První dojmy a poslechy můžou být přitom v případě zvuku velice rozpačité, je zde patrná poněkud větší zahuhlanost celkového soundu, neagresivnost bicích oproti současnému trendu. Zvláště pokud jste před deskou celý den sjížděli k recenzi Divine Heresy, vám přechod na Avenger může vztyčit prostředníčky nad prací jejich mateřského studia Hellsound, ale ať přemýšlím, jak přemýšlím a čím více to poslouchám, nedokážu si pro jejich záměr naprostého pocitu zmaru představit lepší práci… Avenger se touto deskou dostali ve svém stylu na tuzemské scény a zároveň svojí tvorby. Pokud chcete s mým názorem souhlasit, doporučuji několikerý poslech!! /Mech@nik, 7,5/10/ METAL SWAMP (http://www.metalswamp.com), 5.1.2010 Na čtvrtý počin jihočeských Avenger si museli fanoušci počkat dlouhých šest let. V té době byla kapela už i rozpuštěna (což by byla vcelku škoda), po čase znovu obnovena a připravoval se nový materiál, proběhlo pár koncertíků....no Avenger je zpět a s jakou, na to se podíváme nyní. Jak jsem si u této kapelky zvykl na pěkný přebal alba, jakýsi zombík v cilindru a s “houslema“ mě ale moc nechytl. Ani ty booklety ve stylu leporela nějak nemusím, spoléhám tedy jen na hudbu samotnou, která prozatím nikdy nezklamala. Hodně nekompromisně začíná hned první kousek Zrození múzy. Svižnému tempu vévodí dunění bicích, které se po necelé minutě změní ve smršť protkanou rouhavým a zvláštně posazeným vokálem, který je bezesporu lehce zkreslen. Nechybějí zde pomalé pasáže ani sólo či kytarový únik. Velice zvláštně vyznívá i tympán, který tu a tam zaduní a již tak dost ponurou atmosféru skladby ještě více zatemní. Ani další věcička Jen pro tu dnešní noc, která se vynoří z melodií předešlého songu, není typickým kouskem Avenger. Ne že by předchozí trvorba Avenger byla špatná, to v žádném případě, ale je prostě odlišná. Dřívější alba nebyla tak rozmanitá a řekl bych že se hrálo o něco pomaleji. Pomalejším tempům se ovšem kapela nebrání, což je dobře patrné ve čtyřce s názvem Vitriol, kde se nádherně snoubí akustická kytara s elektrickou a vše umocňují průklepy bicích. Píseň drží převážně pomalá a střední tempa s neskutečně silnou a temnou melodií. Doslova hitovkou se dá označit jedna ze dvou titulních skladeb Radost z beznaděje. Ta se ve své druhé půli zlomí a doslova nutí člověka pohnout se a to se jí taky daří. Doslova geniálně vyznívá i následující Rituál hněvu. Skladba v sobě skrývá neskutečnou dávku agrese a hněvu, což má minochodem i v názvu. Jak na kolotoči si přijdu při začátku songu Zajat věčnou nocí, než přejde do akustiky, která se doslova prolne do Neschopen. Opět velice zdařilý kousek a já mám před sebou poslední a zároveň druhou titulní píseň Oslava vzteku. Již samotný název napovídá, že se pojede ve velice svižném tempu. Jedná se o nejrychlejší zásek na albu, který nepolevuje až do samotného konce. Na disku je ke shlédnutí i vcelku povedený klípek ke skladbě Joy of Despair, který také potěší. Když to vše shrnu, je opravdu dobře že Avenger zažehnal vše co mu bránilo v tom nahrát a vydat tento skvělý materiál. Hudebně jde o velice chytlavé dark-black-death metalové album s výbornou atmosférou, jež mě chytlo hned na první poslech a já mohu Feast of Anger – Joy of Despair vřele doporučit. /Raven, 95%/ METALBREATH (http://www.metalbreath.cz), 20.12.2009 Jihočeská horda se otřepala z vážných motivačně-organizačně-personálních problémů a připravila desku, která je právě tak sebejistá, jak moc si s ní kapela dala na čas (od oficiálního předchůdce „Godless“ kalendář nelítostně odkroutil šest let). Z jednoho pohledu Avenger pokračují se svým black/death metalem zhruba tam, kde skončili před časem. Z volnějších střednětempých základních pozic vyrážejí na odhodlané výpady ostřejšího ražení, přičemž nekladou důraz na efektní vynalézavost, obratnost, krkolomnost a kdo-ví-co-všechno-ještě. Klíčovou devizou Rámuse, Honzy a spol. je atmosféra, která se chorobně rozestírá nad masivními stěnami kytar a temných hymnických žalozpěvů. Co se táče nálad a skrytých proudů, „Feast Of Anger – Joy Of Despair“ má mnohem víc vrstev, než se může na první poslech zdát, ale to je fanouškům kapely dávno známá věc. Jen mám pocit, že je výsledek tentokrát fajnovější a dotaženější než v minulosti. Tento způsob nihilistické melancholie – odpusťte lehkou parafrázi klasika – nezdá se vůbec nešťastný. Naopak dokáže i pozitivně smýšlejícího člověka (za kterého se považuju) v dobrém slova smyslu pocitově obohatit. /Michal Husák, 5,5/7/ FOBIA (http://www.fobiazine.net), 17.12.2009 Od vydání alba Avenger s názvem Godless uteklo předlouhých šest let. V roce 2006 se k mým uším ještě dostalo jejich promo a pak už jen spousta nepříznivých informací ohledně dění uvnitř kapely. Jeden čas to s touto úderkou vypadalo opravdu všelijak, vše se však nakonec ve zlo obrátilo a já poslouchám jejich novou desku s názvem Feast of Anger – Joy of Despair. Což je věc, ve kterou už jsem příliš nevěřil, ale především věc, ze které mám radost, protože k jejich tvorbě jsem vždy choval značné sympatie. A hned zahájení v podobě Zrození múzy naplňuje očekávání měrou vrchovatou. Na úvod skvostná valivá pasáž s masívními kytarovými stěnami a kanonádou bicích, která během chvíle přechází v pořádnou rubanici. Ta je sice na několik okamžiků nahrazena relativně klidným úsekem s brnkáním kytary, ale během chvíle se vše vrací k nejvyšším otáčkám a na samotný závěr pak opět nastupuje bezchybná valivost z úvodu. Začátek parádní a pro mne favorit celého alba, který i přes poměrně dlouhou stopáž ani na okamžik nenudí. Skladba, ale vlastně se to dá napsat o kompletní novince, působí majestátně, temně a atmosféra je jednou ze silných zbraní této nahrávky. Následující kus Jen pro tu dnešní noc… je znám z výše uvedeného proma (stejně jako Vitriol). Začíná ve volnějším tempu a já jsem si vzpomněl (rozhodně ne naposledy) na epické kousky Quorthona a jeho nedostižných Bathory. Ale i tady se zrychlí a ke slovu se zde pořádně dostane i tympán. Hlasy deliria jsou jakousi temnou předehrou dalšího válu Vitriol. Ten se nese v klidnějším duchu a je zde kladen větší důraz na členitost a atmosféru. A nemohu si pomoct, ale i zde slyším (zejména v úvodu) dotek zmiňované švédské legendy. Radost z beznaděje opět přenese dění do svižnějších zákoutí a bzukot kytar v kombinaci s uhánějícími bicími zní skvěle. Kdybych byl neznalým požádán o typickou ukázku tvorby Avenger, nabídnutím tohoto kousku bych rozhodně nic nezkazil. A to samé platí i o Rituálu hněvu. Ten dává díky tympánu a atmosféře (hlavně v refrénu) asi nejvíce vzpomenout na další legendu, tentokráte z českých luhů a hájů, která se letos po mnoha a mnoha letech připomíná novinkou. Ale i na Master´s Hammer jsem si při poslechu vzpomněl vícekráte. Zajat věčnou nocí je jakousi mezihrou plnou podivných zvuků a akustické kytary, která je tichem před bouří. Neschopen se rozjíždí pozvolně, ale postupně graduje a končí pořádným kvapíkem. A než se nadějeme, máme tu poslední kousek Oslava vzteku, který pokračuje tam, kde předchozí věc skončila. Od začátku až do samého závěru vysoký rychlostní stupeň. O vydání novinky se postaral prověřený label Deathgasm Records (USA) ve spolupráci se srbskými Grom Recorde (Evropa) a rovněž studio Hellsound bylo očekávanou volbou. Přestože zvuk oproti předchozí nahrávce kvalitativní posun zaznamenal, ještě bych zde nějaké rezervy viděl. Sázkou na jistotu je i Deather, který má na svědomí grafické ztvárnění přebalu. Obal je to povedený, ale hned po prvním pohledu na něj mě napadla Mekong Delta a jejich album Dances of death (díky podobnému motivu „houslisty“). Jako bonus se pak na cedlu ještě nachází klip k Radosti z beznaděje. Jeho scénář rozhodně není nikterak objevný (hrající kapela obklopena svícemi), ale zato má profi kvalitu a neurazí. Co napsat závěrem… Avenger mne potěšili. Jednak svým „návratem“ a jednak touto novinkou, kterou pro svoji osobu řadím mezi nejpovedeněší domácí alba letošního roku. Opravdu nenacházím nějakou zásadní věc, kterou bych tomuto albu vytkl. Pokud máte rádi kvalitně provedený a patřičně temný black/death metal staré školy s českými texty plnými rouhání, nenávisti a mizantropie, nemůže vás tato nahrávka zklamat. A aby toho nebylo z tábora Avenger málo, vyšel v letošním roce u Doomentia Records ještě skvěle provedený vinyl s prvními demy (Minster of Madness + The Black Zone). Ale to už je zase jiná písnička… /Goro, 9/10/ SPARK (http://www.spark-rockmagazine.cz), 1.12.2009 AVENGER jsou již letitou kapelou, vždyť oblažují tuzemské metalové podhoubí bezmála dvacet let. A ač se jejich dema i předchozí tři alba pyšní vynikající kvalitou, k vrcholu se kapela srocená kolem Honzy Kapáka dostává až nyní s novinkovým „Feast of Anger – Joy of Despair“, jež vychází na malém nezávislém americkém labelu Deathgasm Records. A je to jízda. Kterou ze strany Volyňských čekal asi málokdo. Co jízda – tohle je peklo! Mrazivá atmosféra, ne nepodobná současné fazóně IMMORTAL, je zcela odzbrojující a prostoupí posluchačem již v úvodní osmiminutové skladbě „Zrození múzy“. Příjemným šokem jsou po celé desce hojně využité tympány, které v kombinaci s klasickou bicí soupravou celý tenhle blackdeathový med ještě více zahušťují a tvoří další dílek v mozaice velice nevšední hudby. Nesporným plusem je i setrvání při českém jazyce, což nemůže být – i největší škarohlídci jistě přikývnou – ve stylu, jaký AVENGER produkují, na škodu a otevřené jinozemce může jen překvapit, jak potvrzují i první recenze desky ze zahraničí, pro někoho možná až překvapivě pozitivní, zcela jistě však zaslouženě. Všechny skladby bez výjimky totiž drtí a nenechají posluchače ztuhnout mrazem, jenž se valí z reprobeden coby zvuková stěna plná nenávisti. Problémem je, jak také jinak, u českých kapel již nesčetněkrát popsaná svízel jménem zvuk. Ano, nástroje jsou čitelné, ale celek působí, řekl bych zahuhlaně. Což docela mrzí, zvlášť když si uvědomím, že honza kapák je nejen výhradním autorem hudby i textů AVENGER, ale vlastní i nahrávací studio Hellsound, odkud podle mého názoru vzešlo již několik lépe ošetřených desek. Pokud by se tento drobný zádrhel dal ohlídat při případné další desce, neváhal bych s plným počtem bodů a ještě bych pánům vystřihl poklonu, jak se patří. I kdyby se měl hřbet při pukrleti přelomit. Ale to se snad již setkáme pod vlajkou některé z velkých firem vysílajících do světa ten nejkvalitnější metal. AVENGER nelze přehlédnout ani přeslechnout. /Jan Sedlák, 5/6, v bodovací tabulce 9. místo z 53 kapel a výsledná známka 4,27/ METALISTA(http://www.metalista.cz), 13.11.2009 Volyňská smečka AVENGER zasadila další smrtící zářez do diskografie. Po šesti letech vychází další řadové album „Feast Of Anger – Joy Of Despair“. Od svého posledního počinu "Godless" kapela vyprodukovala jedno živé album, jedno promo – demo a také DVD. V dnešních dnech se na pultech objevuje výborná řadovka. Již z prvních minut poslechu si nelze nevšimnout výrazného posunu v kvalitě zvuku. Deska dostala velmi dobrý kabát, který dále zdobí i povedený obal z dílny Deathera. Koneckonců tahle banda měla vždycky výborné obaly desek. Co se týče technické vyzrálosti hudebníků i ta se posunula dál. Velice kladnou, působivou a výraznou změnou oproti minulým počinům, zůstává přibrání dalšího hudebního nástroje. Skupina do svých řad přidala dalšího člena, který obsluhuje mocný tympán. Tento nástroj dodává hudbě sílu a v určitých pasážích vytváří výbornou gradaci. Co se týče vokálního projevu i ten se mi zdá poněkud vyspělejší a lépe výrazný. Zkrátka kapela zraje jak víno. Co se však musí trochu albu vytknout je jeho přílišná monotónnost. Některé písně i přes výborné melodie charakteristické pro tuto kapelu, v jistých pasážích zní prázdně. Všechny skladby se do jisté míry nesou v jednolitém tempu. Nechci tvrdit, že je to nějak výrazné minus, ovšem trocha zpestření by jistě neuškodila. Samozřejmě jsou zde použity jisté vsuvky, které rozptýlí od prostého poslechu. Podívejme se tedy malinko detailněji na strukturu této placky. Již v prvních vteřinách tohoto díla jsou zřetelně znát charakteristické rysy této kapely. Výborné melodie, svižnost a typické postupy jejich tvorby. Tympán o sobě dává vědět s velkou razantností a až bojovou chladností. Chorální zpěvy nejsou výjimkou a zastávají zde hrdě svou pozici. Setkáváme se i s nemalým důrazem na detaily. Druhá věc Jen pro tu dnešní noc… opět nabízí spektrum melodií a kvalitních pasáží. Zejména bych vyzdvihl pasáž přibližně před druhou minutou. Jedna z velmi vydařených kousků, jež se na počinu objevují. V třetím tracku uslyšíme Hlasy deliria, v jehož pozadí panují zvuky trumpet apod. V neposlední řadě se na povrch vydere mrazivý cinkot řetězů. Dalo by se tuto věc označit jako obdobu intra k následující skladbě. Vitriol ve svých útrobách disponuje také akustickou kytarou, což není pro kapelu žádnou novinkou. Tympán zde hrdě nabízí své mocné hlasy. Vskutku zdařilý kousek. Píseň Radost z beznaděje v sobě ukrývá jedno z tajných kouzel Avenger. Neboť po poslechu alba vám stále bude hučet hlavou jedna, či více vokálních ploch, která se na desce vyskytla. Právě takovou pasáží disponuje i tato skladba. Zajisté posluchačovi bude v hlavě stále řvát Honzův hlas větu: „Radost z beznaděje!!!“. Další peckou je jednoznačně šestá věc Rituál hněvu. I v případě této písně by se dalo naznačit obdobné rysy, jako u té předchozí. V sedmé Zajat věčnou nocí dojde k dalšímu uvolnění. Tato vsuvka má totiž opět obdobné křivky, jako třetí Hlasy deliria. Do všelijakého skřípotu a různorodých zvuků a pazvuků se totiž vměstná chytlavá melodie akustické kytary. Kytara zesiluje, zatím co její pozadí zeslabuje. Plynule se promění v následující skladbu Neschopen. Melodie zůstane stejná, ale nástroje jsou již pouze metalového charakteru. Výborný tah. Tato skladba v sobě ukrývá mnohé změny v náladách a drobné příkrasy vokálu pomocí různých efektů. Jeví se jako různorodá, pestrá záležitost, jež se na moment uklidní a k slyšení vyhrává jen kytara v doprovodu s tympánem. K samotnému konci se celé dění opět zrychlí. Závěrečný track je další klasickou porcí poctivého Avengerovského nářezu. Typické postupy, dobré melodie a úměrná rychlost. Skupina vytvořila opravdu honosné dílo. Věřím, že v budoucnu se jejich jméno bude čím dál tím více zviditelňovat a vykrášlovat. Kapela má vykročeno dobrým směrem. Co se týče jejich živého vystoupení, jejich fandové by je měli navštěvovat, neboť to vskutku stojí za to. Výborná kondice i co se týče koncertů. Nuže uvidíme, jak se bude dění v kapele vyvíjet dál. Věřím, že kapela dosáhne daleko většího úspěchu, než dosud má (ne že by byl malý), jelikož si to upřímně zaslouží. /Bhut, 8/10/ EXPERIENCE (http://www.experience-mag.com), 16.11.2009 Tvorbu volyňských AVENGER sleduji delší dobu a vždy jsem byl natěšen na každou další desku. Už to vypadalo, že je kapela kromě koncertů neaktivní (poslední studiové album „Godless“ vyšla v roce 2003), čemuž jsem nechtěl uvěřit. Kapela minimálně rok 2006 spala a vypadalo to na rozkol mezi hlavními tahouny kytaristou Petrem Rámusem Mecákem a a hlavním mozkem Honzou Kapákem. Svojsky podaného death black metalu není v našich končinách přehršel a proto jsem jistě nejen já smutnil za novými skladbami. Naštěstí se vše v dobré obrátilo a delší pauza AVENGER jen prospěla. Co prospěla, nabila a připravila k triumfu! Jako blesk z čistého nebe přichází novinka „Feast of Anger – Joy of Despair“, aby nakopala všem pochybovačům do ledvin. AVENGER vlétnou na nepřipravené silou tornáda, bez zbytečného intra začnou sypat černočernou hudbu nejen v dechberoucím tempu ale i v temných náladách, jimiž je deska doslova napěchována. Jistou změnu lze vystopovat v soundu Volyňáků. Black deathový marast pročísnou tympány (!), což osobně považuji za zcela originální a neslyšený nápad, byť u AVENGER se nejedná zas o takovou novinku. Tympánista Jarda Pelán se stal pevným členem kapely, což vypadá dobře nejen na desce, ale i na pódiu. Hudebně AVENGER zcela dospěli a mohou se měřit se světovými ikonami metalového subžánru. Jako by své síly spojili IMMORTAL, BEHEMOTH a NECROPHOBIC, což berte ale jen jako hrubé vodítko pro popis hudby, jež AVENGER produkují. Přidejte k tomu silný zvuk (byť s mírnou výhradou ke „slitosti“ nástrojů), texty v češtině a dostanete odvar síly kouzelného lektvaru z Asterixových příběhů. Bonusem jsou nejen vynikající hudební výkony, ale i mrazivé melodie, jež se pravidelně rodí jen na poloostrově zvaném Skandinávie. Ultrarychlé vypalovačky se střídají s přemýšlivými pasážemi, v nichž vévodí pevný řád nevtíravé melodie, celek působí nesmírně kompaktně a přitom se nedá lehce oposlouchat. Vždyť novinku jsem projel reproduktory snad dvacetkrát a pokaždé se během několika hodin znovu těším na zmáčknutí tlačítka Play. Zajímavý je ostatně i obal, který má na svědomí king Jaromír "Deather" Bezruč. Album „Feast of Anger – Joy of Despair“ posouvá AVENGER za hranice naší bolavé zemičky. A to není žádné „řiťolezectví“, ale zcela holý fakt. Stačí si jen sednout a poslouchat. Konečně česká kapela, která má na to, aby prorazila do světa. Album ostatně vychází u Deathgasm Records v USA a u Grom Records v Evropě. AVENGER natočili desku, která nemá v tuzemsku obdoby a tuším, že jen tak někdo tuhle laťku nepřeskočí. A když, tak tuším, že u toho budou zase AVENGER. Díky, takový impulz potřeboval náš metal jako prase drbání. /Svarog, 90%/ HARDROCKER (http://www.hardrocker.cz), 11.11.2009 Člověk už přestával pomalu doufat, že se ještě někdy volynští AVENGER dokopou k nové desce. Vida, uběhlo šest let a člověk se přece jenom dočkal. Opět v jiné sestavě, avšak se starým dobrým nábojem a formou. Jsem rád, že ústřední dvojice Honza Kapák a Ramus nenechala tu svoji bárku potopit. Novinka „Feast Of Anger – Joy Of Despair“ je totiž opět naprosto suverénní a výborná záležitost. Přitom úvodní takřka osmiminutová skladba „Zrození múzy“ tomu příliš nenapovídá. Zbytečně agresivní a natahovaná záležitost, která není úplně nejvhodnějším otvírákem. Naštěstí laťku vysoko nasazuje hned následující „Jen pro tu dnešní noc...“. A pak? Pak už se neklesá. Ba naopak, s příchodem famózní „Radost z beznaděje“ (poslouchejte překvapivé kytarové sólo, fakt lahůdka) se ještě nepatrně zvedá. Stejně jako u předešlých desek mi AVENGER nejvíce šmakuje v pomalejších, na pilu netlačících polohách. Ty tentokrát umocňují ještě tympány, které zde mají, překvapivě, opravdu opodstatnění. „Feast Of Anger...“ ostudu předešlým počinům kapely v žádném případě nedělá. Stejně tak ale nikterak výrazně nevybočuje. Něco mi ale napovídá, že potenciál poodhalí až čas. Nevylučuji, že je to nejsilnější materiál, co tito pánové doposud udělali. Uvidíme. Je to temné, zlověstné, epické... Přesně takové, jak to od AVENGER máme rádi!!! /Václav Votruba, 7,5 z 10/ ABYSS (http://www.abysszine.com), 10.11.2009 Po dlouhém albovém mlčení se znovu hlásí o slovo AVENGER, jenž tímto dává zapomenout na někdejší rozpad či různé personální změny a opětovně se tak uchází o své již dávno vybudované místo na černotemné scéně. Co kdekoho zaujme především, je textový odklon směrem kterýžto zobrazují v prvé řadě názvy titulních skladeb "Radost z beznaděje" a "Oslava vzteku" a dokreslují neméně zajímavé texty. Jak sama kapela tvrdí, místo někdejšího silně antikřesťanského pojetí jde tentokráte o nihilismus a misantropii. Celkově také trochu ubylo rychlosti, naproti tomu podstatně zdůrazněna byla fascinující zvuková hustota či zlověstně se rozprostírající temnota. Kytary tvoří natolik sytý až neproniknutelný příkrov, že nebohý posluchač se ocitá uprostřed pravého a nefalšovaného blackového pekla. Přičemž tuto neskutečně ponurou atmosféru dokresluje také klasický skřehotavý vokál a, což je poměrně překvapivé, dokonce i mastershammerovský tympán. Přestože je nahrávka jako celek lehce jednotvárná, veskrze příjemný poslech se násobí poznáním, že mnohé skladby nejsou skoupé na občasně výrazný riff, mající někdy bezmála až hypnotizující účinek. Byť ještě větší nápaditost byjistě neškodila, disponuje album opravdu vysokým stupněm hráčské zkušenosti a vyzrálosti. A jako bonus je zde i videoklip. /Ladislav Oliva, 65%/ SICMAGGOD (http://sicmaggot.blog.cz), 17.10.2009 Avenger jsem měl vždy zaškatulkované jako kvalitní kapelu, když jsem od nich někde něco zaslechl, vždy se mi to líbilo, ale nikdy jsem nedostal k tomu, abych se jim podíval na zoubek trochu pořádněji. Jak nám ale praví jedno nejmenované přísloví, nic netrvá věčně a proč se tedy s hudbou kapely blíže neseznámit skrze jejich stále ještě horkou novinku "Feast of Anger, Joy of Despair"? První plusové body si u mě Avenger připisují hned s rozbalením balíčku s albem. Kromě samotné fošny se totiž na mě vysype nadílka nášivek, kalendáříků, plakátů a letáčků. Sice to se samotnou hudbou nemá nic společného, ale potěší to. Nikterak ale neváhám a ihned vrážím placku do přehrávače... Žádné sraní s intrem, hned od první vteřiny se z reprobeden vyvalí výživná porce black / deathu. Hned s úvodním, skoro osmiminutovým opusem "Zrození múzy" si uděláte celkem jasný obrázek o desce. Hutná kytarová stěna, dvoukopákové nájezdy, krkavčí řev, neúprosné tempo a z toho všeho vyčnívající údery tympánu. Vskutku reprezentativním kousek alba je videoklipová "Radost z beznaděje", kterou opravdu doporučuji okoštovat, protože vážně stojí za to. Nebezpečně chytlavá pecka. Divím se, že to ještě nezbořilo žádnou hitparádu:-) I když se mi "Feast of Anger, Joy of Despair" zdálo ze začátku docela jednotvárné, snad díky oné kytarové hradbě, opak je pravdou. Když se trochu rozkoukáte, deska začne vytahovat trumfy a odkrývat skryté nápady. Žádná hluchá místa, jednotlivé kompozice nestojí na místě, neomílají jeden motiv, ale hýbou se směrem kupředu a jakoby "vyprávějí". Placku poctivě valím cca 2 týdny a nuda se ještě nedostavila. Ta třičtvrtěhodinka vždy uběhne jako voda a člověk má po skončení hned chuť si to pustit znovu. Avenger vyprodukovali bezesporu skvělý materiál. V rámci české scény jej prozatím řadím do první trojky letošního roku. Až mě překvapilo, jak moc mě "Feast of Anger, Joy of Despair" chytlo. Sjíždím to dokonce častěji než nové Immortal! A jestli tohle není známka kvality, tak už nevím. /Monsterfuck, 65%/ LORDS OF METAL (http://www.lordsofmetal.nl), září 2009 Avenger z České republiky nelze zaměňovat s anglickou speedmetalovou kapelou, která vydala v osmdesátých letech alba Blood Sport a Killer Elite ani s německou skupinou, která v roce 1984 přivedla na svět album Prayers of Steel a změnila si jméno na Rage nebo s jinými kapelami se stejným jménem. Avenger byl založen v roce 1992 a vydal tři řadová alba: Shadows Of The Damned (1998), Fall Of Devotion, Wrath And Blasphemy (1999) a Godless (2003) a živé album Live At Open Hell Fest 2003. Jak můžete vidět, mezi předchozím a novým CD je časová mezera. Bohužel to nemohu tvrdit s jistotou, ale myslím, že to je vysvětlitelné, protože hlavní postava Avenger Honza Kapák vlastní studio HellSound a jako hostující bubeník a kytarista se podílí na spoustě nahrávek, které v jeho studiu vznikají. Album Feast Of Anger … se stalo přes noc blackmetalovou senzací, která bude přitahovat především fanoušky Master's Hammer a Celtic Frost (období Into The Pandemonium), protože propracované blackmetalové skladby jsou doplněny tympány, které nabízejí neuvěřitelný zvuk. Toto skvělé CD nemohou slova popsat. Já prostě tuhle kapelu a jejich písně miluji. Věřím, že album bude jedním z nejočekávanějších blackmetalových CD roku 2009 a předpokládám, že bude velmi těžké překonat hudební vyzrálost, zvukovou dokonalost i propracovanost skladeb a melodií. Naprosto neuvěřitelné CD! /Koen, 98 ze 100/ MORTEM (http://www.mortemzine.net), 30.9.2009 Neskutečný sedmnáctý rok letos brázdí AVENGER black/death metalové, či chcete-li dark metalové, podzemí. A neskutečných šest let čekal chtivý fanoušek na nástupce poslední studiovky „Godless“. Je fakt, že kapela z Volyně tohle neúměrně dlouhé čekání zkrátila promo nahrávkou v roce 2006, na které se kromě klasických skladeb objevilo i několik novinek. Ale i tak byla doba studiové nečinnosti přespříliš dlouhá. Vše se utlo až v druhé polovině letošního září – tedy před několika málo dny – kdy spatřilo světlo světa čtvrté dlouhohrající album s názvem „Feast of Anger - Joy of Despair“ (česky „Oslava vzteku – radost z beznaděje“). Chce se mi vykřiknout „KONEČNĚ!“. První myšlenky míhající se mi hlavou jsou zatím pouze hypotetické. Doufám, že si AVENGER dali s novinkou pořádně záležet, platí totiž za jednu z nejzásadnějších kapel na české scéně; za kapelu, která toho již hodně zažila a pro jejíž fanoušky by byla jedna generace velice slabé měřítko. Pojďme si tedy „Feast of Anger - Joy of Despair“ prohlédnout podrobněji a netradičně bychom mohli začít rovnou u technických atribut. Každého příznivce, kterému v uších koluje minulá deska ať už z jakéhokoli důvodu, musí na první poslech nutně oslovit zvukové zpracování nahrávky, které je nyní o několik sáhů dále. Pokud „Godless“ působilo z tohoto hlediska tak trochu amatérsky a v dnešní přetechnizované době by víceméně nemělo šanci na úspěch, novinku můžeme pokládat za relativně ambiciózní. Ano, dynamika bicí soupravy by mohla být ještě znatelně lepší, avšak to, že slyším naprosto všechny bubny a navíc v příjemné zvukové kulise není ani náhodou pravidlem. To jsou body pro AVENGER. Kámenem úrazu je pro mě spíše celková zahuhlanost materiálu, díky které je skutečně špatně rozumět tomu, co hraje doprovodná kytara a výsledkem je pak mnohem více zvuková stěna než cokoli jiného. Z velké části jsou pod tímto problémem podepsány zřejmě hluboké tóny, které kytarová hra kapely na novince prezentuje. Z hlediska studiové práce to tedy nakonec není až taková výhra (dle mého stromného názoru příjemný nadprůměr), avšak při několikerém srovnání se zmiňovaným předchůcem stále velice výrazný pokrok. Co se týká skladatelské potence, je „Feast of Anger - Joy of Despair“ celkem jasným pokračovatelem let minulých. Což samozřejmě neznamená, že klukům zatuhly nohy v šest let starém betonu, to ani náhodou. Postupující léta dělají své, a tak se AVENGER celkem nenásilně téměř vzdali rychlých vyhrávek a riffů (ikdyž tu a tam se i na novince nějaké najdou – pozn. AG), které v naprosté většině hrací doby nahradila středně rychlá tempa kladoucí důraz především na atmosféru. Valící se kytarovou stěnu táhne nyní především Honzův vokál, jehož odstín i agresivita jsou mi velice sympatické i přes to, že mu v mnoha místech není vlastně vůbec rozumět. To ale nemusí být vůbec negativem, jak nás mnoho vokalistů napříč hudebním spektrem mnohokrát přesvědčilo. To, co se mi na aktuální nahrávce AVENGER líbí ze všeho nejvíc, jsou melodie táhnoucí se některými skladbami – učebnicovým příkladeb budiž kupříkladu „Vitriol“ - v kombinaci s hrubým podkladem. Tohle jsou podle mě místa, kterých by mohli kluci na příště využívat mnohem více a naklonit k nim svoji budoucnost. Negativem budiž zmiňovaná práce se zvukem, která zasáhla i samotnou tvorbu. Zahuhlané kytary jsou totiž často téměř neidentifikovatelné, tudíž pak přichází celá práce vniveč pod zástěrkou „hluchých míst“, ve kterých se domněle nic neděje a celek může lehce začít nudit. S odstupem času hodnotím novinku z dílny AVENGER jako značně nadprůměrnou. Kladem budiž zkušenosti, díky kterým drží „Feast of Anger - Joy of Despair“ bez problémů pohromadě, povedené melodie a celková stavba skladeb. Negativem je pak tolikrát omýlaný zvuk, který i přes to, že se od novinky na první poslech znatelně zlepšil (a v určitých atributech se skutečně velice zlepšil) ve výsledku album do jisté míry potápí. I přes to, že je letos v českých luzích a hájích co poslouchat a že volynští nepřišli s ničím, co by mě s zaraženým dechem posadilo na zadek, musím dát téhle nahrávce jasný palec nahoru – své, často skryté, kvality totiž určitě má. /Aedd.Gynvael, 7,5 z 10/ PAŘÁT (http://www.paratmagazine.com), 15.9.2009 Určitě by se našlo hodně těch, kdož přes všechny pády, rozpady a pauzy už s novou deskou AVENGER nikdy nepočítali. Ne tak sama kapela. Dvěma hlavním protagonistům Honzovi a Rámusovi tam nahoře asi poctivě počítají všechny hříchy a rouhání, kterých se dopustili ve jménu AVENGER, a úder zpátky jim vrací na neustálém kolotoči příchodů a odchodů hudebních kumpánů. A že už se jich v AVENGER protočilo! Na nové album se čekalo dlouhých pět let, ale hodně skladeb z něj bylo živě představeno už podstatně dříve, včetně svým názvem upoutavší „Jen pro tu dnešní noc…“, takže kdo dění okolo AVENGER aspoň koutkem oka sledoval, nemohl být překvapen ani přítomností tympánisty. Co (nebo koho) tento nástroj evokuje a asi už navždy evokovat bude, to určitě netřeba připomínat, každý to zná. Dark/black metal AVENGER nikdy nebyl o zuřivé kulometné rychlosti a „Feast of Anger…“ je v této sféře ještě o zásek jemnější, dáme-li ho vedle sebe s „Godless“, nicméně AVENGER, to je především stará škola black metalu s absolutní nenávistí ke křesťanské církvi, navíc dokazujíc, že taková nenávist se dá slovně zabalit i do intelektuálnější podoby, než jsou hrozby o boji, válce a potupné smrti. Např. do „Rituálu hněvu“ nebo „Oslavy vzteku“. Či máte sílu a zájem prožívat „Radost z beznaděje“? Popravdě řečeno nic než dobře odvedené řemeslo se od AVENGERu nečekalo. Je to málo? Podle mého ne. Jelikož je autor veškeré hudby a textů zároveň majitelem Hellsoundu, co víc si v očích kapely přát. Už asi jen ten hodně tuhý kořínek a co nejmenší ztrátu motivace do další tvorby a hraní. Už i z toho důvodu, že AVENGER jsou významnou kapitolou celé české blackmetalové historie. /Herdron 2 (školní známka), v bodovací tabulce 9. místo z 61 kapel a výsledná známka 2,2/ IROCKSHOCK (http://www.irockshock.net), 13.9.2009 Jihočeský Avenger má po letech fungování na české (dark)metalové scéně takřka kultovní postavení. Upřímně doznávám, že jeho raná tvorba mi přišla značně přeceněná, byť měla svoje nepopiratelné kouzlo. Ovšem nikdo učený z nebe nespadl (ehm, v tomto případě by se hodilo spíš z pekla nevyhrabal) a postupem času se hudba Avengeru začala pohybovat v daleko zajímavějších rovinách. Prozatímním vrcholem je tohle nové album, vydané po dlouhatánské šestileté pauze od donedávna poslední řadovky Godless. Feast Of Anger – Joy Of Despair působí jako vcelku logické pokračování dosavadní tvorby souboru, ale na druhou stranu je naprosto nesrovnatelně vyzrálejší než třeba dávná dema Minster Of Madness a The Black Zone, která zanedlouho vyjdou v reedici na luxusně pojaté LP desce. Hudební alotria, jaká tu Avenger předvádí, jsou poměrně svébytným průnikem mezi původním black metalem 80. let a černěkovovým pojetím typickým pro následující dekádu, to vše s decentní, leč maximálně funkční příměsí současných vlivů. Právě proto nahrávka nejen díky modernímu soundu nezní ani trochu archaicky. Ne že by Avenger přišel s něčím absolutně převratným, co vás bez milosti posadí na zadek a zůstanete na něm bezmocně uvězněni po celou dobu poslechu alba. To jistě ne, ovšem pozitiv na tomhle albu najdete celou řadu. Ať už jde o většinou v nejlepším smyslu strhující, místy vysloveně monumentální atmosféru jednotlivých skladeb, nikoliv nepodobnou třeba starým dobrým Master's Hammer, anebo například o potřebnou 'rychlostní různorodost' zahánějící kmotru Nudu do bezpečné vzdálenosti. Avenger prokládá převažující střední tempa občasnými kvapíky, úhrnem ale možno tvrdit, že spíš než o vyvolávání nějakých pekelných vichřic mu jde hlavně o hutnost a vskutku drtivou valivost. No a o tom, že skupina za těch šest roků od vydání minulé desky nezůstala stát na místě, svědčí ještě jedna poměrně významná věc. Avenger se totiž po obsahové stránce výrazně posunul od poněkud stereotypního navážení se do křesťanské víry a potažmo církve, jejích představitelů i řadových vyznavačů, a jeho texty nabraly daleko zajímavější, řekněme nihilisticko-misantropický rozměr. Ano, to beru! /Petr Korál, 3,5 z 5/ INNOCENCE (http://www.innocence-music.com), 25.8.2009 Už jsem ani nedoufal a pokolikáté již pozapomněl jakpak se stíná a krájí v revíru volyňském. Na Avenger vůbec nějak často zapomínám, pak se tomu divím a propadám regulérní panice. Tak či tak, jihočeský zkušený celek, právem se léta řadící do tuzemské špice metalopelotonu, opět zaútočil a již z dálky řičí své nové potemnělé poselství. Neradno zapomínat, neradno, rozléhá se krajem. Šest let trvající neúroda a bída je vyplněna "jen" dvěma živáky a jakýmsi vyčkáváním restartu a opětovného spuštění provozu staré mašiny. Staré, možná i trochu zarezlé, nikdy však odstavené, jen dotáhnout šroubky a vyčistit vnitřek. Ten, jak se zdá, došel až k úplnému souladu a stroj Avenger se zas naplno rozbíhá. Zánovní "dark massacre" tlukot je tedy načasován na letošní letní poklidnost. Klid však náhle mizí... Minulé, už opravdu trochu prachem pokryté album "Godless", mi zbytky svých motivů občas vytane na mysli. Povedená věc, nyní však může setrvat v ústraní a vyčkávat, jak se předvede nová to devítiocasá bestie z jižního podzemí, pojmenovaná "Feast Of Anger - Joy Of Despair". Oslavujme tedy vzteklé a radujme se z beznadějných. Obludné a lebeční výjevy tentokrát obstaral Jaromír "Deather" Bezruč, krnovský i bruntálský to smrtící kavalír a Honzova slova tentokráte jsou více ponořena do vizí misantropa. Deatherův obal zaujme, ale v podstatě na něm nespatřuji nic moc zvláštního, což nakonec dohromady s docela vyvedenými texty, jsou až jakési doplňující plusy či mínusy nových Avenger. Podstatný je samozřejmě trůn řemeslný, tradičně výborně odvedený, žhavý do běla. Bože, jaká to síla lomcující v "Zrození můzy" deptá mou mysl a vkrádá se v ni. Pomatení smyslů docela blízko jest, vdrásá se do nitra a škrtí, nepřestává. Epická to krvelačnost, osm minut detailního rozboru jak být nasrán, podmanit si ostatní a vláčet je sebou, přikrčené a hlavou dolů. Ó, jak bolí hněv Avenger, z úvodu se linoucí. Nemohu ho vyhnat z těla ven, nejsem hoden, jen zkrvaven. "Jen pro tu dnešní noc..." pokusím se žít, situace v napadení smyslů se však příliš nelepší. V úvod vrženo je vše, celá ta léta zadržovaná výbušná směs, lest podlá, dynamická nenávist i tympánu zlost. Ten počátek nelze jen tak přejít, musí se prožít to ušlechtilé týrání. Nadšení a zvednutí těch starých stavidel je pravda zdrcující. Možná tak zdrcující, že v dalších vlnách se již takovému tlaku nedostává, ale po onom výlevu hněvu se snad ani není možno podivovat. Hustá zahleněná tryzna "Vitriol" si razí cestu vpřed pomalým zneklidňujícím tempem, epicky cirkuluje svou ´chuť cizích muk´ nenávistným vokálem zdlouhavě ubíjí. "Radost z beznaděje" je v této chvíli velmi výmluvnou a trefnou hlavičkou počínání uloveného nihilkonzumenta. To ona na pilu znovu rázně přitlačí a hrdě se dme nad nešťastným výrazivem z tváří podlomených. Po "Vitriol" je další chmurou, černou blátivou stopou v brázdě prázdnoty "Neschopen". Neschopen mnoha věcí, zejména odolat této flákotě jsem. Buší mi na vrátka a přitom vedle umírá. Neschopen žít, neschopen jít, neschopen uvěřiti. Konec alba však nezakryje smrt, jen vztek a oslava jeho. Rychlá to jízda, bezútěšná. Album naplněno jím až po okraj, do konce samého. --------- Verdikt: Avenger - nová krev ze starých žil pryští v ksichty nebožáků bez slitování a i přes jisté skryté pochybnosti, bez milosti zaslepí. Ano, byl jsem unešen letošními Heiden, Avenger však vrací úder a staví se po jejich bok. /Victimer, 7,81 z 10/ THE GOLDEN TRIBUTE TO MASTER´S HAMMER FOBIA (http://www.fobiazine.net), červen 2007 To druhý Avenger je jiný kafe. Hymna Zapálili jsme onen svět zní v podání volyňských dark metalistů posílených o bicmena Čerta a klávesáka Sinerala parádně a pro mě jsou Avenger nejlepší kapelou celého tributu. I ve vlastní kompozici Rituál hněvu je ozvěna mistra Štorma zřejmá, zejména refrén podkreslený zpívající kytarou má nezdolnou sílu a střední melodizující pasáž je přímo k sežrání /9+9/. http://www.whiplashmag.net, listopad 2008 Osmička zastoupených kapel (české formace DARKSTORM, AVENGER, SEKHMET, AGMEN, UNCLEAN a SILVA NIGRA doplňují Slováci HROMOVLAD a ALGOR) se totiž kromě předělávky od Master's Hammer prezentuje také jednou vlastní písní. ... Mezi ta perspektivnější a tvořivější seskupení můžeme zařadit například AVENGER a obě slovenské hordy. AVENGER - PROMO 2006 Pařát č. 19, 10.12.2006 Po půlroční stagnaci se Honza navrátil do řad AVENGER a kapela znovu funguje na plné obrátky, směle mohou propuknout oslavy patnácti let jejího trvání. Po posledním ročníku Open Hellu, v červenci 2005 (na kterém z důvodu jistého incidentu pomateného „black metalisty“ nakonec nevystoupili), se nad AVENGER začal vznášet Damoklův meč, další pokračování bez Honzy viselo na průhledném vlásku, nakonec se situace letos v dubnu vyvinula do podoby nahrání promo snímku určeného především vydavateslkým firmám a médiím. Tím AVENGER definitivně zahnali bludné chmury a světu předkládají jasnou zprávu o připravenosti rvát se dál. A světe div se, po nahrání promáče se nakonec do sestavy vrátil i další ztracený syn, baskytarista Adam. Vznik plánovaného čtvrtého řadového CD je zatím ve hvězdách, dle Honzy budou AVENGER hlavně pro dostupnost koncertů upřednostňovat evropského vydavatele, v záloze pak číhá starý osvědčený Deathgasm z USA. Před řadovkou má světlo světa spatřit ještě historicky první sedmipalec AVENGER, ale zatím jde jakbysmet o ne definitivní plány. Jisté je tak jen to, že aktuální promo zkouší oslovit jedenácti songy, a to včetně intra a intermezza. V procentuelní většině se však nejedná o nové věci. AVENGER nachystali průřez všemi třemi alby, neváhali zařadit i letitý cover „Cry Of Mankind“ od MY DYING BRIDE. Na spočítání nových skladeb tak stačí dva prsty, jmenovitě „Jen pro tu dnešní noc…“ a „Vitriol“. Druhá jmenovaná nevede nijak ve zběsilém tempu, nabízí především středobod tvorby, překroucená hláška nezapomenutelného Kristiána zas po vlažném začátku udeří až ve své druhé třetině a dere se překvapivě primitivní podobou dark black/deathu, rodné to krve AVENGER. Nemyslím si, že by nové skladby z kompletu vyčnívaly, ba naopak. „Zlo, nenávist, válka“, „Kořeny zla“ nebo „Před bouří“ se staly ve svém žánru pojmy a dle nové ochutnávky je bude přetěžké nahradit, ne-li přebít. PEKLO NEZNÁ VYVOLENÝCH - A TRIBUTE TO FATA MORGANA 2000 METALFOREVER (http://www.metalforever.info), 17.6.2006 Druhý přichází na řadu AVENGER. Smečka z Volyně si zvuk naštěstí pohlídala, takže je tu rapidní zlepšení. "Hrabě Konrád" zní z jejich drážek velice slušně. I když si to kapela pojala opět po svém, tak se originálu tolik nevzdaluje. Je vidět, že AVENGER měl ke starému pojetí black metalu vždycky blízko. Výborná předělávka, možná nejlepší z tributu... Ze stejného dema pochází i "Pojď blíž", což je totální nářez a originál je poprvé pokořen. AVENGER si s letitými peckami vyhrál s citem. Dobrá práce. SCREAM OF NOSFERATU 2005 FOBIA (http://www.fobiazine.net), 22.5.2005 Závěr se ale povedl, AVENGER stojí Navždy proti (Kristu) a jedna z nejlepších českých black deathových záležitostí uzavírá tuhle kompilaci. AVENGER - LIVE AT OPEN HELL FEST 2003 CD Deathgasm Rcs. (USA) 2004 http://www.fobiazine.net, 3.1.2005 Se značným zpožděním spatřilo světlo (nebo spíše temno) světa dlouho slibované živé CD Avengeru. Pro někoho ale nemusí být nové, stejný záznam už se objevil coby bonusový disk v několika krabičkách s předchozí řadovkou Godless. Zvukový záznam je naprosto totožný, tentokrát ale disk provází černobílý (navrch) a barevný (uvnitř) bookletík. Na něm se podílela naše dvorní fotografka Hanka, která je autorkou fotek kapely. Hudební obsah tvoří průřez tvorbou Avengeru a obsahuje samé prověřené fláky - nejlepší kusy ze všech tří dosud vydaných alb. Takže se ocitáme Navždy ve válce proti Kristu, na posledního svého rodu Nelze zapomenout, Až do morku kostí se nám zarývá Honzův výborný zpěv, přichází Zlo, nenávist, válka, objevujeme Kořeny zla, aby nám bylo naprosto jasné, že Avenger je Godless. Bonůsek pak tvoří překopávka songu bezejmenné kapely (tak praví booklet) s názvem Roswell 47, s jejímž zpěvem vypomáhá Honzovi Kudla povolaný "on stage". Z cédéčka je dobře patrný feeling koncertu před plným kotlem volyňského letňáku, nechybí věnovačky skladeb známým personám (Vlakin, Kártmen) i těm úplně neznámým (třeba nějakým efóbý - neznáte je někdo), ani křik publika. Na to, že se jedná o živou nahrávku, má záznam docela dobrý zvuk, který prošel pouze masteringem v Hellsoundu. Textům je velice dobře rozumět a i nástrojové obsazení je slušně čitelné. Náklad činní 666 ručně číslovaných kusů, v Česku se jich objevilo 66. Číslo 66 si nechal Rámus, 65 mám já, 64 Hanka a o zbytek si můžete Rámusovi napsat nebo zavolat. Za 150,- Kč/ks to není drahé :- )! AVENGER - GODLESS CD Deathgasm Rcs. (USA) 2003 http://www.metalswamp.zde.cz U AVENGER jsem si již díky předchozím dvěma CD zvykl na velice propracovaný death/black a proto jsem pln očekávání, co přinese aktuální "Godless". Již po poslechu intra s názvem "Vstup do mé temnoty" mě dostala na kolena skladba "Až do morku kostí", jež se celá nese v rychlejším tempu. Střídá ji pomalejší "Před bouří" a opět zrychlení "Návrat apokalypsy". Takto se jednotlivé songy proplétají až do konce, což mi připomnělo kultovní album "The Fourth Dimension" švédských mágů HYPOCRISY. To každého donutí poslechnout si desku od začátku do konce bez jediného přerušení. Jedná se o velice profesionálně zahraný death/black metal se skvělým zvukem, no a jako vždy blasphemickými texty v češtině. Tuto pětačtyřicetiminutovou d/b mašinerii vydal americký Deathgasm Records. Celé dílko vznikalo v Hellsound Studiu. Přebal CD byl nakreslen na zakázku španělem Juanem Jose Castellanem. Dá se pouze konstatovat, že oběšení andělé plní hřebů a podobné infernální výjevy vypadají naprosto dokonale. Jako bonus limitované edice (333 kusů), jejímž spokojeným vlastníkem jsem i já, je přiložen i druhý disk s nezkráceným záznamem Open Hell Festu 2003. Tento živák má opravdu velice 'živý' zvuk, takže nejen dobrému posluchači zajisté neunikne, že i naše reprezentace zavítala na tuto vydařenou akcičku, což se projevilo mimo jiné věnováním čtvrtého songu (viz. CD, kdo si ho nekoupí, nikdy se to nedoví). Šest válů představuje takřka kompletní průřez tvorbou této volyňské smečky. Sedmý vrub do fošny tvoří cover "Roswell 47" od výše zmiňovaných HYPOCRISY, ke kterým bych se, po CD "Godless", nebál AVENGER přirovnat. 96,66% /Raven/ http://www.metal-man.wz.cz, 15.6.2004 Přejete si vstoupit do avengerovské temnoty? Pokud máte "srdce plné zloby a msty", jak se praví v úvodní introdukci, tak s klidným svědomím můžete. Zatím poslední album "Godless" vychází stejně jako předešlý tři roky starý nosič "Fall Of Devotion, Wrath And Blasphemy" znovu pod křídly zaoceánského vydavatele Deathgasm Records a pokračuje v linii mixování prvků typických pro black a death metal. Desku natočili Avenger ve dvou v "domácím" studiu Hellsound, obal s oběšenými a ukřižovanými anděly stvořil na zakázku španělský kreslíř Juan Jose Castellano. Startovací "Vstup do mé temnoty" je instrumentální kompozice, která vykresluje temnou náladu použitím nahallovaných kytar, nejinak je tomu v případě poslední rovněž instrumentálně podané "V náručí smrti". Ve třetí skladbě "Před bouří" nalezneme vkusnou akustickou kytaru, rovněž si v této písni nelze nepovšimnout evidentního vlivu deathmetalového kolosu Morbid Angel - riffy nazvučené a odehrané a la Trey Azagthoth a valivé dvojkopákové tlučení s postupně se zpomalujícím rytmem ji číní jednou z nejpovedenějších na desce. Ačkoliv rychlé a agresivní písně jako "Až do morku kostí" mají rozhodně něco do sebe, Avenger je podle mého nejsilnější a nejzajímavější spíše ve středních tempech, kdy vyniknou zajímavé kytarové momenty. Nejrychlejší písní je s jistotou šestý zářez "Poprava duše". Texty, jak je již zvykem, opěvují rouhání a brojí proti křesťanství, byly opět odeřvány v jazyce českém. Jen škoda občas nepatrně upozaděného zpěvu Honzy Kapáka - hudba stojí v popředí. Avengeru bývá nezřídkakdy vytýtáno, že je je jeho hudební produkce příliš ze "staré školy". Nalijme si čistého vína, na tomto počinu nenalezneme nic dosud neslyšeného či překotně inovativního, ale je nutné chtít po Jihočeských, aby se snažili o nějakou prvoplánovou modernu, když jim daří v tomto ranku tvořit kvalitní desky? Avenger nejsou rozhodně žádní nováčci, kterým ještě teče mléko po bradě a jejich kompoziční i instrumentální zkušenost za roky hraní je jasně citelná. Domnívám se, že by pánové dokázali zahrát, cokoliv by si usmysleli. Ale takhle to prostě mají nejraději. Ideální cestu, kterou by se měl Avenger ubírat, bych do budoucna viděl v ještě větším použití propracovaných pasáží, jaké se nalézají v například v obou instrumentálkách. Živě však jejich rychlé kvapíky fungují dokonale, jak se budete moci přesvědčit mimo jiné na blížícím se zavedeném festivalu Open Hell. Pokud si toto CD pořídíte, určitě to nebudou vyhozené peníze a je málo pravděpodobné, že bude ve vaší albové sbírce ležákem. /Štembus/ http://www.metalopolis.net, 11.6.2004 S kapelou AVENGER z jihočeské Volyně jsem se kdysi setkal prostřednictvím jejich prvního alba "Shadows Of The Damned". Pravda, byl to jen letmý poslech, zpříjemňující dlouhou cestu na jistý hudební festival, ale i přesto mě tento materiál dokázal oslovit a přinutit mé sluchové receptory k soustředěnému poslechu. Setkání druhé se konalo nedávno, když jsem netrpělivě rozerval obálku se zásilkou promo CD a k mému překvapení na mě vykouklo CD s názvem "Godless" - v pořadí třetí nahrávka AVENGER. Výjev na coveru, jehož autorem je jeden z mých oblíbenců Juan Jose Castellano (mimo jiné viz roztomilý přebal nedávno recenzovaných VOMITORY) ještě umocnil moji zvědavost a odhodlání prozkoumat detailněji vnitřnosti nahrávky. Zahájení patří teatrálnímu intru "Vstup do mé temnoty" / "Enter My Darkness", kde se vás sípající hlas otáže "Přeješ si vstoupit?" Podmínkou vstupu není nic menšího, než dostatečné množství zloby a msty ve vašich srdcích. Na rovinu se přiznávám, že uvedenými atributy nedisponuji ani náhodou, ale i přesto si dovoluji pokračovat v nastoupené cestě. Tvůrčí duo volyňských heretiků Petr Mecák a Jan Kapák mi pak v osmi zbývajících položkách jasně ukáže, že to nebylo špatné rozhodnutí. Pestrost, to je zásadní vlastnost materiálu na "Godless". Kapela volně přechází od přemýšlivějších melodických dark metalových pasáží, přes briskní black/deathové nájezdy, až k ojedinělým výplachům charakteristickým pro švédskou větev brutálního black metalu. Přesně taková konstelace nastává hned v první skladbě po intru "Až do morku kostí" / "Even To The Bones Marrow" (kapela používá jak českého názvu, tak anglického překladu). AVENGER ale neodkryli všechny své trumfy spolu s první skladbou a spoustu zajímavých lahůdek si nechali na zbytek desky. Mám tím na mysli až MY DYING BRIDEovsky znějící riffy v "Před bouří" / "Before The Storm", překvapení v podobě syrového náklepu "Poprava duše" / "Execution Of The Soul" nebo slušné melodie v atmosféricky silné "Návrat Apokalypsy" / "The Return Of Apocalypse". Skoro to vypadá, že AVENGER vlastně nemají žádný problém, nahráli silnou a hráčsky přesvědčivou desku, která nemá vyloženě hluchá místa, ALE... Co mi na "Godless" moc nesedí je zpěv, konkrétně jeho nevýraznost. Netvrdím, že by Jan Kapák měl slabé hlasivky, to ne, ale jasně slyším, že zpěv v mateřském jazyce zcela zásadní měrou limituje intenzitu jeho vokálního projevu. Jsem si jistý, že angličtina by byla pro AVENGER daleko lepší volbou. Když už volyňští mají názvy desek, překlady názvů skladeb a dokonce i překlady lyriky v angličtině, proč to nevyužít účelněji? Čili po hudební stránce je "Godless" v pořádku, na vokálech bude nutno ještě zapracovat. Pakliže jsou pánové tvrdé makovice a nebudou mít ochotu k záměně češtiny za angličtinu, snad příště ve studiu vytáhnou upozaděný vokál alespoň o trochu výše. Payo magazine č. 20 (3/2004) Když jsem začínal psát pro Payo, domluvil jsem se s panem šéfem, že nebudu dělat recenze, jelikož sám hraji a určitě bych si mohl mojí upřímnou hubou udělat nepřátele, i když na druhou stranu, co je cennější, než upřímně myšlený názor? Payo mi poslal poslední desku Volyňské kapely Avenger, jež se nazývá "Godless"… pravda, název nikterak originální, ale budiž. Mám-li být upřímný, tak mě docela odradila titulní stránka přiložené obsáhlé historie kapely. "Ve věčné válce proti Kristu" hlásá titul a to na mě působí až moc jednoduše a klišovitě. Můžete mi říct, co vám Kristus udělal?? Vsadím se, že na to nedostanu odpověď… poslal jsem Rámusovi z Avenger 2x otázky k rozhovoru, ale pan mistr se ani neuráčil odpovědět… Nemíním dále komentovat… Nejsem žádný Kristomil, ale už se nemůžu dočkat, až do evropských kin dorazí dílo pana Mela Gibsona "Umučení Krista". Běžte se všichni podívat a věřím, že to nejednomu z vás otevře oči a pokud nejste úplně vygumovaní, tak možná i změníte pohled na tohoto člověka!! Ale k fošně. Vsouvám CD do svého přehrávače, očekával jsem nějaký klasický blackový nářez, o to větší bylo mé překvapení, když se z beden vylinula velmi solidní melodie a pak česky mluvené slovo. Mohu říci, že mě Avenger překvapili! Nikdy před tím jsem od nich nic neslyšel. "Godless" nabízí především geniální zvuk!! V tomhle ohledu opravdu smekám. Kytary mi připomněly ranný Entombed, krásně podladěné, průzračné a jako když nakopnete Harlej. Bicí jsou taktéž výborné a to nejen po zvukové, ale hlavně po hráčské stránce. Ten člověk do toho řeže, že je radost poslouchat a hlavně je slyšet, že umí hrát, což není zrovna pravidlem. Někoho takového bych si do kapely přál! Jediná věc, která se mi nelíbí, je přehalovaný zpěv. Malinko mi to připomnělo Master´s Hammer, ale ti měli absolutně dotažené texty, kterým se ani dnes nedá nic vytknout. U Avenger mám ten dojem, jako by textař někdy nevěděl co píše… "Smrt zabíjí pomalu, ale hůř"… "Okamžik pravdy neumírá zaživa"… sorry, ale tomuhle opravdu nerozumím. Myslím si ale, že celkem rozumím hudbě a ta je u Avenger v pohodě, deska odsejpá a hrne se ku předu, i když mám i po několikátém poslechu dojem, že jsem od páté skladby všechno slyšel a nic už mě nemůže překvapit, což mě trošku mrzí, protože potenciál tady rozhodně je! To je ale jen můj osobní názor a věřím, že to někdo jiný může slyšet jinak. Booklet je velmi hezky zpracovaný a obsahuje jak české, tak anglické texty a malbu od nějakého Španěla??? Mě osobně to nijak neoslovilo, ale je to podstatně lepší, než nějaká plácanina od Zigga, ze kterého jsou teď všichni tak strašně posraní! Pro metalové uši slyšící na death - black s výborným zvukem a skvělým bubeníkem můžu tuhle desku vřele a bez diskusí doporučit!! Pokud hledáte nějaké šílené invence, budete vedle, ale tohle není podle mě důležité, protože muzika musí především bavit a to Avenger umí!! Takže asi tak nějak a nechejte Krista v srdcích křesťanů žít!!! /Daemon/ http://www.vampire-magazine.com More than a decade ago ASTAROTH was born, yet changed its name quickly to AVENGER in '02. A year later the now four-piece revealed their first demo entitled "Eternal Voices Of Hell". Gigs were made for the first time and the band even got hold on performing at several festivals with their own music, but also with covers from KRABATOR, MASTER'S HAMMER and OBITUARY. Around this timeframe members within the line-up came and went. In total, the vacancy of molesting the bass were to be changed from the beginning 'till the end seven times! In October '97 AVENGER finally succeeded with finding suitable members. The "Shadow Of The Damned" demo was to be released - through the American label Breath Of Night Records - at 1,000 pieces. One year later proved to one of the best in AVENGER' history for having various performances planned in whole of Europe. The year that followed in turn was one of their worst, due to the fact of line-up changes once more. Despite these happenings the band recorded "Godless" in '03 and was released by Deathgasm Records (USA) at the end of that same year. SACRAMENTUM memories passes by as 'Enter My Darkness' introduces itself. This instrumental intro - as well as the outro 'In The Death's Embrace' - is composed with sincere dark feelings. While 'Even To The Bones Marrow' is almost finished it becomes clear the music AVENGER creates can be acknowledged as heavy death metal. Of course the black metal influences appear through the rough and howling chants. Usage of that enticing reverb gives the distant sphere extra depth. Translations may be in order though, because the lyrics are in pure Czech. When having listened to the whole ensemble AVENGER has to offer, it's safe to say they produce dark heavy death metal first class. From time to time some technical aspects popup in the veins of old IN FLAMES. Therefore the band consists of skilled musicians, especially the drummer and guitars player. Personal favourites are definitely 'Even To The Bones Marrow', 'Before Storm' and 'Godless', due to their aggressiveness and old-school approach in the black/death metal genre. Overall a pretty raw atmosphere is recorded with a heavy production, which are both perfectly suitable for this kind of music. AVENGER is original and stays direct to their own style; a feat not so much seen these days. Aggressive death metal licks flashes by along with some more detailed variations. Review conclusion; a worthy band to keep in mind. Hails to the crushing from the Czech Republic or whatever they call it these days. Pařát magazine č. 11, 2003 Nemají to Honza s Rámusem lehké. Po peripetiích se sestavou je však dlouho avizované třetí CD "Godless" konečně venku , dokonce pod stejným labelem jako předchozí plod "Fall of Devotion, Wrath and Blasphemy", ačkoliv kluci prve upírali zrak k Německu, kde pod Merciless Records nakonec vychází Lp verze aktuálního počinu. Stejná firma už měla prsty v reedici prvního alba "Shadows of the Damned" a jejich vedlejšího projektu BLACK RAIN. Kdo byl obdarován kompilačkou z letošního Brutal Assaultu, už v létě si mohl smlsnout na zlobě "Až do morku kostí". Trvalo mi dlouhý čas než jsem se vždy vžil do předchozích alb. AVENGER ani tady v nejmenším nevytahují nohy z hlubokých stop, ale tentokrát je vše mnohem přímočařejší a údernější, hojnost prokládaných pasáží je scvrknuta sejmutím inferna. AVENGER zrychlili, proto se netřeba divit, když se blasfemie černého masakru dostane až do rozměrů takových DARK FUNERAL ("Poprava duše"). Jenže ty kořeny všeho jsou pevně zalomeny tam, kde se "černá svátost" narodila a pohnout s nimi nejde. AVENGER jsou si toho sakra vědomi. Nemám zapotřebí lézt někomu do pozadí, ale když se mě někdo zeptá na názor ohledně AVENGER, řeknu jen: "Ukaž mi někoho, kdo hraje něco podobného". Kde jinde ještě hledat aspoň zlomek originality? Ano, originality, nebojím se to slovo napsat. K tomu, aby AVENGER navodili pocit strachu však rychlost nepotřebují, viz. např. začátek "Před bouří" nebo intro"Vstup do mé temnoty", kde budete postaveni před otázku, zda-li si přejete vstoupit do mé temnoty. Pokud máte v srdci plno zloby a msty, pak můžete. I z toho vyplývá, že se AVENGER nikterak nezpronevěřili silně antikřesťanskému náhledu a jak už u nich bývá zvykem, česky pěné texty (Honza to umí nejen za bicími) jsou v bookletu doplněny i jejich anglickou verzí. Je skvělé, že svět AVENGER bere i bez anglických textů (o americkém vydavateli ani nemluvě). Temný black/trash? Hm, můj pocit je teď někde jinde. Jak už jsem říkal, AVENGER víc než kdy jindy (ruku v ruce s kvalitou) zrychlili a tomu, co nabízí "Godless" nelze říci jinak než peklo, do kterého by se měl každý těšit. A nebo co třeba návrat apokalypsy? Přesně tak, jak AVENGER káží ve svém stejnojmenném songu. Ano, apokalypsa, to je to správné slovo. Pro největší rozmlsance pak bude devátá stopka podaná "V náručí smrti" (sakra, úvod zní až moc rockově, haha) impulsem k opětovnému spuštění začátku. To mi věřte. AVENGER nejen že mají stále co říct, oni jsou momentálně v životní formě. Pokud bude česká scéna nabízet takové kvalitní tituly, pak do té Evropy v květnu asi fakt vstoupíme :-). /Herdron/ http://www.fobiazine.net, 2003 No to to trvalo pravil rádce Hálí svým kolegům po návratu z Čech do sultánství Solimánského ve filmu Lotrando a Zubejda a totéž říkám já na předmět recenze. Jestli mě paměť neklame, tak tohle CD se mělo objevit snad už někdy v roce 2001. Aspoň z té doby pochází první verze - promo 2001, které obsahovalo prakticky týž materiál. Ale jednak neustálé personální změny, jednak zaneprázdněnost lídrů Rámuse a Honzy (oba ještě donedávna hráli v Dark Storm /Rámus to zabalil/, pořádají Open Hell Festy a další koncerty, Honza bubnuje kde se dá a navíc stavěl na nohy vlastní studio) mají za následek pořádné zdržení. Teď se nabízí otázka, jestli se čekání vyplatilo. Rovnou říkám, že jo. Původně se mělo nahrávat v Hostivaři, ale peníze na pořízení nahrávky byly raději použity na vybavení vlastního studia Hellsound, ve kterém si mstitelové svoji novinku nahráli. A jak u nich bývá zvykem, zase jen ve dvou lidech. Rámus si vzal na starost kytaru a Honza všechno ostatní (bicí, zpěv, basa, el. a akustická kytara) včetně masteringu a produkce. Oba si rozdělili také autorství - Rámus slova, Honza hudba. Hned první pohled na CD dává tušit o čem to tentokrát (opět) bude. Andělé na křížích, další se plazí po zemi, rozbouřené nebe a název Godless jsou jasným znakem ideové náplně desky. Kresba na zakázku je dílem španělského malíře J. J. Castellana a tak má Avenger poprvé na kompaktu originál (předchozí počiny se honosily "kradenými" obrázky). Uvnitř bookletu najdou gramotní texty v češtině i anglické překlady, sestavu "on this masterpiece" i sestavu koncertní (která ale nesedí se sestavou z živáku - tam hrál na kytaru ještě hostující Mortifilista Petr) a žel i dvě stránky věnované reklamě na studio, starší nahrávky a nové počiny vydavatele Deathgasm - osobně bych raději viděl fotky nebo třeba historii a reklamy na vloženém letáčku - koho asi bude za tři roky zajímat, že Pagan Winter měl nové CD? Vlastní kompaktík je potom potištěnej výřezem z titulky. Někdo možná nevěnuje textům zvláštní pozornost, ale myslím, že u Avengeru by to byla škoda. Jak jsem již naznačil, jsou silně antináboženské. Ne primitivně jednoduché, ale pěkně zaobalené, že je třeba číst (či poslouchat) pozorně a jejich poselství odhalovat postupně. I když poslední dva otextované fláky jsou jasné napoprvé - cituji: "Navždy ve válce proti Kristu!" nebo "Jsem bezbožný!!!" Ale honem k muzice. Ta vychází ze staré dobré školy 80-tých let. Těžko říct, jestli je to death nebo black, nejspíš nějakej kříženec, ale často se objeví thrashové, doomové či heavy pasáže. Hned úvodní instrumentálka má opravdu skvělý začátek (skřehotající hlas pozve posluchače, "který chce vstoupit a má ve svém srdci plno zloby") a poté pokračuje v poklidném tempu, na můj vkus je ale krapánek dlouhá. Až do morku kostí, spoustou koncertů prověřený flák, je rychlá sypačka. Pak přichází zvolnění Před bouří - hutný, valivý začátek, skoro doommetalově ponurý se postupně zrychluje, zpěv je chvílemi asi přes nějaký efekt a kytary opravdu mrazivé, závěr je opět smutek sám. Čtyřka Návrat apokalypsy, další rubanice, kde zaujme třeba echo u zpěvu a či propracovaná střední pasáž. Ona vlastně každá skladba má melodickou část a ty melodie se pak vrací a člověk si je bezděčně pobrukuje. V temnotách se ocitáme s trackem č. 5, kde zaujme třeba recitace, škoda, že trochu utopená a jen v jedné sloce; song je spíše ve volnějším tempu se sólíčkem uprostřed. Poprava duše je blackovka v rychlém tempu a pak přichází dva vrcholy alba - Navždy proti a Godless jsou majstrštyky jako hrom. I ty jsou součástí koncertního setu již drahnou dobu a není divu. Závěr patří druhé veledlouhé instrumentálce ne nepodobné té úvodní a zazní v ní dokonce i akustická kytara. Speciální ocenění si zaslouží "pěvecký" výkon. Celá deska je nařvána s maximální razancí, většině textů je v pohodě rozumět a dost marně u nás hledám nějaké přirovnání - napadá mě vlastně jen leader legendárního Mistrova kladiva. Z jedné věci jsem měl původně obavy. Bůklet totiž obsahuje varování, že je to "vyrobeno pro maximální hlasitost", což někdy signalizuje horší zvukovou kvalitu. To ale není případ bezbožného dílka a je slyšet, že ve studiu si Honza dal dost práce a zřejmě i času, než nahrávku pustil ven. Letecky ještě pár slov k bonusovému živáku z letošního Open Hellu, který je vlastně jakýmsi best of Avengeru za dvanáctiletou existenci. Tři skladby jsou z novinky, tři z předchozích dvou desek a závěrečná je coververze Roswell 47 od Hypocrisy. Překvapí vcelku dobrý zvuk a special poklonu skládám zpívajícímu bicmenovi, kterému sem tam vypomáhá i Rámus a v závěrečném songu také Kudla (jinak krákající vrána Dark Storm). Resumé: nahrávka pro celou rodinu ("metalovou"), protože fanoušci všech odnoží těžkého kovu si v hudbě Avengeru najdou to své. Jak je u tohoto stylu zvykem, nebude se křtít, ale znesvěcovat, a sice 26. prosince ve Volyni na tradičním Satan Klaus Festu. /Johan/ AVENGER - GODLESS promo 2002 In deed hell underground magazine č. XVII, 2002 Aaaaa máme tu další předkrm… Kapely, které se rozhodly nahrávat v Abyss studiu nemusí být naštvané, že Petr T. zavřel toto studio, protože u nás máme pobočku Abyss a sice Hellsound! Ha ha… No teď sice přeháním, ale kdyby jste slyšeli nový AVENGER, tak něco na tom bude! Podladěný zvuk, muzika ála sever death/ thrash s rouhačským vokálem! AVENGER jakoby se právě vrátili z nějakého švédského studia, ale i přesto je to stále AVENGER jak jej dobře známe! Na této hordě se mi líbí a oceňuji jejich vytrvalost a upřímnost. Úvod patří rychlému hurikánu, kdy třetí skladba "Před bouří" je jak tahavý sliz, yeah stará dobrá škola! Takových pasáží je tu celá řada, jako třeba ve skladbě "Navždy proti", atd. Řádný masakr je "Poprava duše", tento song je proveden Mardukovsko-Darkfunerální razancí, yeah agrh! To je rubanice! Titulní skladba "Godless" je zcela jiná, nejprve jsem si myslel, že půjde o nějaký rock výjev, ale kdepak! Hm, byl j sem překvapený…, je to jako film s nečekaným koncem. Když následuje instrumentální outro " V náručí smrti", které nás odvádí do samotného konce… jinak povedeného materiálu, který bych si přál vidět na CD! Zpěv je stále v češtině a v tom je jisté kouzlo AVENGER! Když se ohlédnu do minulosti, tek je jasné, že Volyňané udělali řádné pokroky i přesto, že se drží starých tradic. I to je důvod, že mě jejich hudba stále oslovuje. Jsem s nimi od počátku, od prvních primitivních nahrávek až do současné podoby a skutečně si zaslouží uznání! /Deather/ PEKLO NEZNÁ VYVOLENÝCH - A TRIBUTE TO FATA MORGANA 2000 Schizophrenia zine 2001 Druhý je blackový Avenger, který se mi líbí z celé kompilace nejvíce. AVENGER - FALL OF DEVOTION - WRATH AND BLASPHEMY CD Deathgasm Rcs. (USA) 2001 Payo magazine č. 20 (3/2004) AVENGER patří k domácí klasice a jejich desky jsou vždycky zárukou kvalitního zážitku. Podobné verdikty se nesou i na adresu živých vystoupení a já nemám nejmenší důvod jim nevěřit. Momentálně se ke mě jakousi časovou smyčkou dostalo jejich druhé album z roku 2001 a musím přiznat, že mě nezklamali. V současné době je již venku třetí počin "Godless", který jsem ovšem ještě neslyšel. Co nám tedy nabízí tato dva roky stará fošna? AVENGER ve své tvorbě velice efektivně kombinují klasickou platformu black-deathového ancestralismu s původními prvky thrashové scény 80. let, zvláště jejího temnějšího křídla. Přes řádně ponurou auru a patřičně agresívní nasazení prosvítá z jejich skladeb i spousta skvělých kytarových sól a dalších oživujících prvků (např. náznaky středovýchodních motivů v písních "Za branami" či "Zlo, nenávist, válka"). AVENGER nikam zbytečně nespěchají, i když to také dokáží pořádně rozbalit. Spíše však kladou důraz na střednětempé, dunivé a detailně propracované pasáže, které jim nesmírně sedí. V tomto ohledu vidím jakousi skrytou paralelu s MARDUK. Ti jsou také skvělí v rychlých až zběsilých otáčkách, avšak jejich skutečné kvality se naplno obnažují právě ve středních tempech. Texty AVENGER jsou v podstatě stylovým klišé, mají však rozhodně hlavu a patu, sympaticky temné pozadí a, koneckonců, k hudební náplni perfektně pasují. Svou podstatou spočívají v okovech temné mystiky, válečnických hymen a antireligiózních manifestů. Navíc je zpěvu docela slušně rozumět, čili mateřština rozhodně potěší. Chcete-li slyšet opravdu kvalitní porci starodávného black-death-thrash metalu z našich slují a roklí, vsaďte na AVENGER. -/Blackmoon/ - [8/10] http://www.vampire-magazine.com Not exactly the most original bandname in the world. I believe the first heavy metal Avenger already dates from the NWOBHM-era. Nevertheless the quality of the music this Avenger (from the Czech Republic) produces is nothing to complain about. I would even say this is rather original. It's an exciting mixture of black, death and sometimes even doom metal, combined with traditional (I guess Czech) melodies and instruments. No actual bands come up as a fitting comparison. Maybe only the older Christ Agony, but on the other hand I ask myself if that makes sense. The elements of the music have all been used before, but Avenger combine all those elements to a rather original whole. The lyrics are in Czech language, but fortunately they are also printed in English in the booklet. Or else it would have been very hard for me to find out the ideas behind the music. Well, these men are obviously not very fond of Christians, which can be concluded from songtitles such as "Opus 666" and "Papez Ukrizovan (Pope Crucified)". The elements in the music of Avenger vary from modern metal to also black/death hailing from longer ago, the late '80s to be precise. The pace changes keep Avenger very interesting, and I wouldn't be surprised if they'd get a better record deal in the near future. After all, the Norwegian language never was a restraint for success, so why would the Czech language be. Looking for good black metal? Check this out. http://www.metalmania.cz 2002 Jesus Christ Is Dead - Kill Him In Yourself !! Tak tímhle heslem nás už volyňstí Mstitelé oblažují nějaký ten rok, za což si zaslouženě získali ostruhy v podobě CD u Amíků BON recs. Už je to na světě a všichni můžeme jásat, protože se dílo povedlo!!! Oproti minulému Shadows Of The Damned AVENGER zrychlili, kytarové party jsou temnější a propracovanější, songy jsou epičtější. Prostě na tom novém materiálu je znát velký posun. Ale nikoli odklon, to ne! AVENGER prostě posunuli svou tvorbu o pár stupňů výš. Jejich inteligentně rouhavé texty s charakteristicky mrazivou náladou jsou podbarveny melodiemi, jež své vzory hledávaly kdesi u good old CELTIC FROST či BATHORY, ale postupem času se rozrostly ve svůj vlastní košatý trnovník, který drásá a přitom to bolí tak krásně! AVENGER nesázejí ani tak na techniku, nýbrž především na účelnost, údernost a efekt propracovaných riffů, splétajících se v rouhavé melodie. Honza za bicími skřehotá česky a obdivuhodně svěže; leckterý krví zbrocený krkavec by mu mohl závidět. Jedno je jisté - kořeny mají AVENGER v tom, čemu se kdysi začalo říkat black metal a dnes tyto výše zmíněné titány obvykle považujeme i za jedny z praotců deathu. Rámusovy kytary těží spíše z těch deathových "warriorovských" riffů a melodie splétá z nití sic blackových, ale nikoli nějak zbytečně vysoko posazených. Prostě AVENGER hrají výbornou, možná bychom řekli starosvětskou muziku, jakou nehraje nikdo jiný nejen u nás. A mně se jejich projev velmi, velmi zamlouvá!!! Když se vám AVENGER dostanou na kůži, můžete si být jistí, že se zakousnou a nepustí. A určitě je to příjemnější, než když se do vás zakousne buldok, i když ten prvotní pocit v sobě určitě nese jistou paralelu... Jako bonus zde najdete i materiál z projektu BLACK RAIN - Bez ohně. Booklet je nádherně udělaný, obsahuje texty v češtině i anglické překlady. Jen ty temné fotky jsou možná temné až moc... AVENGER Overruled The Dark Sides Of Our Souls..! /Šotouš/,[9/10] http://saret.webpark.cz 2002 Čechy temné, Čechy mé. Chválím Avenger z Volyně za to, že mají dvojjazyčné texty a neskřehotají anglicky. Hubda se nese ve svižném náklepu blacku/deathu přerušovaném slušnými, pomalejšími prvky. Velice se mi líbí heavykytarové prvky (Vyhnáni z ráje, Zlo, nenávist - ta fakt šlape a Volání bitvy). Není jich sice moc, ale kdyby jich přibilo, nebylo by to určitě na škodu. Nikde není psáno, že se musí do všeho mlátit! Avenger je myslím dostatečně originální a patří k těm lepším. Možná by bylo dobré synchronizovat jména. AVENGER - SHADOWS OF THE DAMNED CD Breath of Night Rcs. (USA) 1998 [reedice Merciless Rcs. (Německo) 2001] http://zine.pandamusic.eu/view.php?cisloclanku=2006092603 Black/death s protikřesťanskými texty (kvalitními). Jen jeden se mě nelíbí, ale to není důležitý. Materiál, je velmi dobrej, o čem jistě svědčí i to, že to vychází v USA na CD, s trochu jiným obalem. Už se těším na další CD! I přes anglický název, je demo - sorry - CD nazpíváno česky. Kdo nezná Avenger jako by nebyl. http://saret.webpark.cz 2002 První album Avenger je takový dark Black Metal staré školy. Bez kláves, kytary jsou však dost čiperné a moc jich tam není naplácaných na sobě, čímž je to celkově velmi dobře čitelné. Mnoho melodií také dělá svoje. Vokál je velmi dobře čitelný narozdíl od posledního Fall..., kde je už dost blackový. Shadows of the Damned má excelentní cover dovedený po všech stránkách k dokonalosti a všechny texty jsou psány česky. Avenger je v současnosti bezpochyby jedna z nejlepších kapel na domácí scéně. Big Beng 1998 Volyňští černokněžníci pod stejným názvem vydali před půlrokem demosnímek, který se obsahově od tohoto titulu vůbec neliší. První zprávy o vydání v Americe jsem bral s rezervou, ale o to větší bylo mé překvapení. Navíc kompakt je zabalen do překrásného obrazu Albrechta Altdorfera z roku 1528. Avenger se vrátili po odskočení do podobně laděného vedlejšího projektu Black Rain a o vánocích 1996 natočili svůj doposud nejvyspělejší materiál. Vokál si přebral baskytarista a bubeník Jan Kapák a ve zvukově slušném snímku najdeme odkazy na starší model black metalu a thrash metalu kříženého s Obituarovským death metalem. Navzdory anglickému názvu zpívají česky proti zotročování lidí církví a dalších křesťanských nešvarech. Je sympatické, že nepodlehli oblíbenému a již notně ztrendovanému norskému modelu, ale zůstali u kořenů black metalu. Whiplash 1998 Zázraky se přece jenom dějí anebo se opravdu začínáme otevírat západnímu světu. Jak mi jinak vysvětlíte, že u nás ne moc známá banda z Volyně jmenující se Avenger vydává své debutní CD u amerického labelu Breath of Night Rcs. Pravda, nejedná se o žádný firemní kolos, jde o undergroundovou firmičku, ta ovšem pracuje s maximální možnou profesionalitou. Obal alba Shadows of the Damned zdobí krásná malba z roku 1528 od Albrechta Altdorfera, jejímuž levému hornímu rohu vévodí logo Avenger o zdobené o obrácený kříž. Hudební směrování je tedy víceméně naznačeno už na bookletu, ale víte dobře, že není black metal jako black metal.Avenger to vědí také a jdou na to chytře. Zvolili zlatou střední cestu s kombinací starých I těch nejnovějších ingrediencí černého stylu, vylepšeného o umně vyvedené thrashující riffy a mystickou atmosféru.Texty jsou uvnitř bookletu v češtině I v angličtině, ale v rodném jazyce si je můžete vychutnat bez háčků a čárek, protože obal CD se rovněž dělal v Americe.Hudebně bych Avenger označil za nadprůměrnou skupinu a protože jsou Češi, přeji jim aby se díky Akhenatenovi a Breath of Night Rcs. Prosadili I za velkou louží. K tomu nechť jsou jim nápomocny všechny temné síly. Morphia 1998 Jak došlo k podpisu smlouvy Avenger a následnému vydání CD u americké firmičky Breath of Night Rcs? Ať tomu bylo jakkoli, materiál Shadows of the Damned má šanci zmobilizovat všechny black metalisty v zahraničí. A vy se ptáte proč? Nefouká od severu, nejsou využity klasické severské klišé, ani anglická majestátnost… Kdepak, Avenger jsou jinde. Reprezentují, snad lze říci, českou podobu tohoto stylu a ta je v porovnání se zaběhnutými odlišná. Středně rychlým skladbám nedominuje symfoničnost, nýbrž temná přímočará ponurost. Nezbývá než doufat, že se v cizině Avenger uchytí, stejně jako Master's Hammer. Valivost a síla skladeb chytla i jisté míry I mě, byť Shadows … nijak převratně zajímavým neshledávám. Především díky určité monotematičnosti alba. In Deed Hell 1998 Nebudu se nijak rozepisovat, protože s Avenger jsme se setkali už v minulém čísle, kdy jsem recenzoval jejich kazetu. Teď akorát patří pod US label, který za nimi stojí a sám Akhenaten (majitel BON Rcs) je rád, že může podpořit tuto kapelu v podobě CD! CD samozřejmě má lepší čistý zvuk, krásně zpracovaný booklet s novým obalem a fotkami. Pro ty, co se s Avenger setkávají poprvé, tak vězte, že jde o kvalitní porci staré školy death metalu s blackovými výjezdy a vokálem. U Avenger si cením toho, že dokázali to, co se jiným může jen zdát, jejich obětování a letité odříkání se vyplnilo, čas se naplnil a Avenger může být klidný, že patří sice pod malý, ale velmi kvalitní label!!! AVENGER - SHADOWS OF THE DAMNED MC 1997 Black Rites 1998 A máme tu opať českú black metalovů záležitosť. Žiadne klávesy, žiadny cit, len drsný black/death. Ale poďme pekne po poriadku. Obal je na profi úrovni s českými textami, so super coverom a logom, ktoré, akosom sa dočítal spáchal Jarda Deather Bezruč.Už to meno je zárukou kvality obalu. A hudba? Demo otvára skladba "Preludium" (že by Therion?), ktorá plní funkciu intra. Potom sa na Váís vyrúti black/death v strednom až pomalom tempe s občasným zrychlením. Na tomto deme ma zaujali dve veci: najskor zvuk - za takýto zvuk by sa nemuseli hanbiť ani Hypocrisy. Druhou vecou sú texty. Sú orientovane silne protikresťansky a nie sú to len bláboly do prázdna, ale majú konkrétny zmysel, čím chlapci trefili do čierneho. Fobia 1997 Po pusté pláni se proháni vitr a cuchá chomáče vlasů na hlavách, které jsou napíchány na kůlech. Mrtvé pláně bez života. Až snad na nekonečný zástup který se táhne od obzoru k obzoru. Duše zatracenců, jejichž jediným cílem je peklo. Tam budou v hrozných mukách trpět za své hříchy. Všichni do jednoho. Zejména pak ti, kteří za svého bídného života nevyslechli poslední počin poslů pekelných - AVENGER. Opravdu pekelně dobrý materiálek, který mají na svědomí dva rouhači Rámus a Honza. Na první poslech ani moc nezaujme, ale vážení, na druhý a třetí se "Shadows of the damned" se svými sedmi songy, stane vaší noční můrou. Budete překvapeni bolestí, kterou pocítíte s prvním vraženým hřebem do těla. Monstra v kněžských hávech budou tríznit vaši duši a nakonec, z rozhodnutí inkvizice, skončíte na hranici. Jak už můžete tušit, Avenger si na paškál vzali církvi svatou (co jiného můžete od blacku čekat) a neprovedli to vůbec zle. Některé texty stojí opravdu za zamyšlení. I zvuková stránka věci je dost slušná. Studio BENAS odvedlo skvělou práci. Snad jen ty kytary jsou trochu potlačené, ale to opravdu jenom trochu. Barevný obal s fotem nepozastává pozadu za svými "profi" kolegy. A teď už mi dejte s tím recenzováním pokoj, jdu si pustit "Stíny zatracených"........cvak.....Překvapen bolestí.............. Abomination 1997 Ty moj boh! Alebo radšej Satan? To je hudbička. Človek by neveril, že táto zmes death a black metalu bola vytvorená len toť v Čechách a navyše len dvoma (!!!) ľuďmi. Vyčítať tomuto albumu niet čo, pretože je to fakt vynikajúce. Navyše sa chalani, a to ich musim pochváliť, rozhodli použít svoj rodný jazyk, čiže češtinu. Doteraz som česky spievajúce kapely moc neobľuboval, pretože I keď bola dobra hudba, slová boli na nič. Česť výnimkám. Toho návyku na angličtinu sa asi nezbavím. V prípade Avengeru mi však čeština úplne vyhovuje. Je to OK. Všetko má výborný "šťavnatý" zvuk - nie ako nejaký vysávač. Kupujte kým je. A aby som nezabudol. Logo kapely mi strašne niečo pripomína, ale teraz si akosi neviem spomenúť čo… Payo 1997 Dostalo se mi do rukou již třetí demo black deathových Avenger. Velice mě nadchl obal, který je převážně modrý, jenom nápis je sytě červený. Na obalu je znázorněn kostel, nad kterým jse hromadí různé okultní výjevy. Takže obal nemá chybu. Ale teď k hudbě. První, co mě udeřilo byl velmi špatný zvuk a myslím si, že je to dost škoda. Hudba je to oduševnělá a nepostrádá nápad. Kytary doplňuje opravdu fantastický vokál. Je to vážně pekelný zpěv "chcíplé hyeny". Dalším plusem je, že Avenger zpívají v mateřské češtině. Texty bych zařadil do blackového průměru. Myslím, že Avenger mají na to, aby se dostali dál a rozšířili špici naší scény. Určitě si říkáte co to blbnou, vždyť to už recenzovali minule. Máte pravdu, ale stala se taková věc, že kapela nám zaslala kazetu (originálka), která měla vadný zvuk (vinou firmy. Která měla množení tohoto dema na starosti) a proto byla celá recenze tímto nedopatřením zkreslena. Rámus z Avengeru mi po přečtení minulé recenze zaslal kazetu "zdravou" no a to se nedá srovnávat. Křišťálový nádherně čitelný zvuk. Když si k tomu přičtete zbytek recenze, která Avenger jen chválila, musíte dojít k závěru, že Avenger zplodili něco výjimečného, co musíte mít. BLACK RAIN - BEZ OHNĚ MC 1996 Pentagram 1997 Tento demáč není produktem oficiální kapely, ale je to výtvor vedlejšího projektu kluků ze skupiny Avenger, který pojmenovali Black Rain. Kazeta obsahuje 7 skladeb včetně intra, to vše nahrané v loňském roce ve studiu Benas, vyvedené na originální kazetě s kvalitním barevným obalem. Po úvodním intru to kapela rozbalí na plný plyn a zavalí nás porcí nekompromisního black metalu. Právě u této odnože těžkého kovu se některým skupinám stává, že po druhé či třetí skladbě se jejich hudba stává monotoní. To ale není případ Black Rain, v jejichž materiálu se právě ve vhodnou dobu objeví nějaká změna. Ať už jsou to deathová tempa nebo kytarová sóla, tvorbě kapely to rozhodně prospívá. Za zmínku stojí jistě to, že demo bylo nahráno pouze ve dvou lidech: Emperor - drums, bass, vocals a Equimanthorn - lead and rhytm guitar, v úvodním intru pak obstarával klávesy host Míla Sládek. Samostatnou stránkou jsou pak texty v češtině, které tvoří ucelený příběh vyprávějící o zániku lidstva na planetě Zemi. Pokud projekt Black Rain nebude kluky z Avengeru po tomto demáči uložen zpět do temnoty, myslím si, že je tu velká šance, aby se zařadili po bok našich nejúspěšnějších black metalových smeček. Knife 1996 Konečně zase black metal! V případě Black Rain jde o, u nás oblíbenou, skandinávskou odnož této hudby a určitou dávkou melodiky. Oproti jiným kapelám se Black Rain snaží o to, aby skladby nepůsobily až příliš jednoduše, jak je u blacku zvykem. Ale zase to moc nepřehánějí. Texty jsou v češtině a tvoří jakési "koncepční" dílo na téma člověk, oheň a smrt. Musím říct, že tohle demo se mi fakt líbí, I když o instrumentálce "Bez ohně" bych si dovolil tvrdit, že její motiv není zas až tak moc dobrý, aby se ze skladby stala instrumentálka. In Deed Hell 1996 Temné intro, po kterém je zde ke slyšení hudba z nejtemnějších. Klukům z Avenger zřejmě zbývá čas na projekty, takže proč ne… Dobrý, typický black metal se silně pesimistickými texty v českém jazyce. Kazeta I s perfektně nakresleným rozkládácím obalem je na profesionální úrovni, takže fajn. Těším se na další Avenger a Black rain. AVENGER - THE BLACK ZONE demo 1995 Soul of Underworld 1995 Stagnace, to zrovna není případ téhle kapely. Od předešlého demáče Minster of Madness kapela prodělala znatelný krok dopředu především v muzikantské instrumentaci. Velice dobrý dojem na mě udělala kytarová sóla a vyhrávky vyskytující se ve všech skladbách. Opak platí o českém zpěvu, který k velké škodě není adekvátní úrovni muziky. Na demu má každý nástroj své dobře čitelné místo. Celková nahrávka a zvuk nahrávky je dobře čitelný a působí vyrovnaným uhlazeným dojmem. Demo působí vyváženým dojmem, a proto mi připadá zbytečné vyzdvihovat jednotlivé songy. Avenger vnáší na světlo světa deathmetalovou muziku převážně středních temp a vlivem black- ovšem především odrážejícím se jen v textech. Kapela čítá pouhé dva členy, kteří odvedli dobrý kousek práce. Zkrátka je to hudba, kterou nevypínám před koncem. Morphia 1996 I kapela Avenger vydala své druhé demo pod názvem The Black Zone, kde roztáčí ten svůj black/death. Když jsem toto demo slyšel poprvé tak mě odradil zvuk celé nahrávky natolik, že jsem to už dále potom neposlouchal. Až jednoho dne, když už jsem nevěděl co poslouchat mi pohled zabrousil na černou zónu. Pouštím demo a zjišťuji, že jsem za tu dobu co jsem Avenger neposlouchal opravdu o hodně přišel. Čím déle to poslouchá, tím se mi to líbí víc. Metal Breath 1996 Minulý rok nabídli Avenger své druhé a zatím poslední demo. Pojmenovali jej "The Black Zone" a jak titul sám napovídá, pocítili, že jsou zde patrnější blackové vlivy, které však zastupuje jen malé procento hudby. Zvýraznila se melodičnost ve svých vstupech, přibylo sól a kompozice jsou více propracovanější. Je znát, že se Avenger zlepšili. I zvukově je demo čitelnější, ale zde je stále co pilovat a brousit. To by k hudbě stačilo. Co říci k lyrice? Ta je kompletně psána v rodném jazyce a zabývá se především smrtí s tím, že se občas upozorní na falešnost a slabost víry v "nejvyššího". Avenger jsou na dobré cestě a věřím, že pokud bude I další demo nahráváno se stejnou vzestupnou kvalitativní tendencí, pak slovo "mstitel" získá v tuzemském podzemí tu správnou váhu. Přejme si to. AVENGER - MINSTER OF MADNESS demo 1994 Soul of Underworld 1995 Tak za tímto názvem se skrývá dobře poslouchatelná hudba. Opravdu je to velice dobré. Hmm, na první počin téhle bandy 6 písniček, no to je dobré, velmi dobré. Chlapci si věří, ale podle mého názoru mají na to. Hudba je spíš střední proud Death Metalu, ale ten Black je tam místy taky cítit. Fakt dobré. Hm I sóla na této nahrávce najdete. Pěkný obal s fotem a všemi informacemi. Podle mého názoru toto demo by nemělo chybět ve vaší sbírce. Ještě připomenu, že demo je velice slušně nahráno. Metal Breath 1996 Nulté demo Eternal Voices of Hell již kapela nerozšiřuje, proto se začnu zabývat "až" prvním počinem, který byl stylově pokřtěn Minster of Madness. A už jsem to nahryzl. Jakému stylu se tedy Avenger upsali? Ať si kluci o sobě donekonečna tvrdí, že hrají black - death, já s tím nemohu souhlasit. Hudba z "chrámu šílenství" je orientována jednoznačně na ten nejstarší death metal, ze kterého se možná v nepatrné míře uvolňuje blacková linka, díky zpěvu, ale tak tomu bylo v začátcích tohoto stylu víceméně vždy. Všech šest kusů, které demo obsahuje, se nese v patřičně hrubém a přímočarém duchu zmíněného stylu. Nechybí však ani pasáže podpořené melodií, stejně tak jako občasné sólo. To vše napovídá o dobrém startu kapely. 
|